Strašidelné. Pár vtipných   momentů v záplavě   primitivního, fekálního   čehosi, čemu autoři patrně   říkají humor.

Bitvy monster to zachraňují. Jakž takž
Godzillí dvojka má několik   pěkných soubojů monster.   Její velkou slabinou je   ovšem děj. Je nezáživný,   místy až slaboduchý a s   velkými logickými trhlinami.   Například: Godzilla mi   zabila dítě, proto se budu   snažit monstrům pomoci, aby   vyhubila většinu lidské   populace, přičemž já budu   mezi těmi málo, co   přežijí. Takhle žádný   rodič po smrti svého   dítěte neuvažoval a těžko   někdy uvažovat bude. Děj   ústřední rodiny ve   skutečnosti nikoho   nezajímá, protože každý   chce vidět monstra. Je dobré   to vědět, ale jak moc na to   autoři scénáře spoléhají   je opravdu dechberoucí. V   negativním slova smyslu. Moje   lehce nadprůměrné   hodnocení se proto týká   opravdu jen potvor.

Scénář je - vzhledem k   době vzniku - diskutabilní,   zážitek ovšem mocně   vyvažuje úroveň hereckých   výkonů. Toho, jenž k   inscenaci přisoupí s   vědomím, že jde o   uměleckou nadsázku a spíše   než konkrétními fakty se   budeme zabývat tím, že se   autor chtěl dobrat možné   nálady v době skonu   všeobencě uznávaného,   ovšem ne všemi nezbytně   nutně milovaného panovníka,   čeká skutečně příjemný   zážitek.

Smělý koktejl žánrů
Běžně neholduji míchání   žánrů, ale tento mix   sci-fi, fantasy a možná snad   i trochu hororu mě docela   příjemně pobavil. Žádná   hluboká myšlenka diváka   nevyplaší, žádný   překvapivý zvrat se nekoná,   ale příběh mi přišel   odvyprávěný poctivě a   pěkně.