Agatha Sparrow: Nezapomeň, máš narozeniny, ano?
Walter Sparrow: Na to myslím pořád. Proč jdeme k tvým přátelům, když mám narozeniny?
Agatha Sparrow: Asi proto, že ty žádný nemáš.
Walter Sparrow: Aha. Logický. Zas jsem starší, znetvořenej a budu trávit večer v pekle.

Richard B. Riddick: Říká se, že vám v kryospánku přestane fungovat většina mozku, kromě vašeho primitivního já. Zvířecího já. Není divu, že jsem pořád vzhůru. Transportují mě s civilisty. Znělo to asi jako čtyřicet lidí. Slyšel jsem arabštinu. Zřejmě nějaký svatý mužíček na cestě do Nové Mekky. Ale po jaké trase? Po jaké? Cítil jsem ženskou. Pot, boty, nářadíčko, kůži. Prospektorka. Následníci, používají jenom odlehlé trasy. A tohle je můj skutečný problém. Pan Johns, modrooký ďábel. Chce mě dostat zpátky do lapáku, ale tentokrát si vybral odlehlou trasu. Zastávky jsou daleko od sebe. Dost daleko na to, aby se mohlo něco stát.

Jack: Kde seženu takový oči? Řekni.
Richard B. Riddick: Musíš zabít pár lidí.
Jack: Fajn, není problém.
Richard B. Riddick: Pak tě pošlou do vězení, kde ti řeknou, že už nikdy neuvidíš světlo. Seženeš doktora a dáš mu aspoň dvacet mentolek, aby ti na tvoje vlastní přání vyleštil bulvy.
Jack: Aby jsi i ve tmě viděl, kdo se za tebou plíží.
Richard B. Riddick: Přesně tak.

Iman: Kde je Johns?
Richard B. Riddick: Která půlka?

Rimmer: Jistě že vím, co je láska. Mechanismus, jenž vynalezli bankéři, aby nás donutili přečerpat účet.

Rimmer: Můžu vám připomenout direktivu 34123?
Kryton: 34123? Se zubní protézou se nevěnujte orálnímu sexu při stavu bez tíže?

Lister: Kolik máme jídla?
Rimmer: Je tam půl sáčku rozmáčenejch lupínků, sklenička hořčice, tři vodové suchary, shnilý citrón, dvě lahvičky octa, a tuba mastičky na dásně.
Lister: Nic jinýho si nenašel?
Rimmer: Jen instantní nudle. Jo a v nářadí ještě jednu psí konzervu.
Lister: No je jasný, co se bude jíst naposled. Nudle přímo nesnáším.

Rimmer: Můžu jíst? Můžu cítit? Můžu se dotýkat? Krytone, vyndej nafukovací pannu a sadu na opravu píchlé duše!

Holly: Minulý týden jsme objevili měsíc, který má podobný tvar jako zadek Marilyn Monroe. Obletěli jsme ho hned několikrát.

Kryton: Direktiva vesmírného sboru 195 jasně říká, že při nedostatku elektrického proudu musí hologram na lodi položit svůj život, aby přežili živí členové posádky.
Rimmer: Ano, ale Rimmerova direktiva 271 říká stejně jasně: “Ani náhodou ty zmetku plechovej.”

Lister: Kocoure? Viděl si někdy Flinstounovi?
Kocour: Jasně!
Lister: Taky tě Wilma přitahuje?
Kocour: Wilma Flinstounová?
Lister: Možná jsme už moc dlouho v hlubokým vesmíru, ale ta její figura mě pokaždý tak rajcuje. Jsem ujetej?
Kocour: Klidně bych se vsadil s kýmkoli, že Wilma Flinstounová je nejrajcovnější kost, jaká kdy žila.
Lister: To jsem rád. Já myslel, že mi měkne mozek.
Kocour: Je úžasná.
Lister: Co si myslíš o Betty?
Kocour: Betty Rubbleová? No, s Betty bych taky šel, ale myslel bych na Wilmu.
Lister: To je pakárna. Proč se bavíme o tom, že bysme se vyspali s Wilmou?
Kocour: Máš pravdu, hráblo nám. Tohle je zvrácená konverzace.
Lister: Nikdy Freda neopustí a my to víme.

Kaskadér Mike: Pam, vy jste tak sladká, že vedle vás by cukr chutnal jako sůl.

Lisa: Dám ti radu, neukazuj prstem na magory z blázince!

doktor:"Susanno, před čtyřmi dny jsi zapila tubu aspirinu láhví vodky."
Susanna:"Bolela mě hlava."

sestra:"Liso?"
Lisa:"Tady sem. Co bude s tím vyšetřením?"
sestra:"No právě, kde se flákáš? Koukej mazat na pokoj."
Lisa:"Hrůza, furt se ti hrabou v mozku."

Janet: Když stavěli tenhle špitál, udělali tunely, aby cvoci nemuseli na mráz.
Susanna: O tomhle v brožuře nepíšou.

(pacientky se vloupají do ordinace doktorky a pročítají svou lékařskou dokumentaci)
Susanna: Hraniční porucha osobnosti. Nestálost vlastní osobnosti, vztahů a nálad. Neujasněnost cílů, impulzivní chování vedoucí k sebepoškozování jako příležitostný sex. Zaznamenána opozičnost za každou cenu a obecně pesimistický postoj. To jsem já.
Lisa: To je každej.

Valerie: Užila sis čerstvýho vzduchu?
Lisa: Jo Valerie, díky.
Valerie: Fajn. To byla tvoje poslední vycházka.
Lisa: Tak to budu muset zase zdrhnout?

Skipe: Cherry, zlato, už jsme o tom mluvili. Tady nemůžeš furt brečet. Víš, co je to gogo tanec?
Cherry: Zbytečný talent číslo dvanáct?
Skipe: Ne. Veselý tanec. Vylezeš na podium a jseš veselá. Je to hoď zadkem, ne fňukej a breč.

V úvodu filmu:
Penny Cheneryová:"Před více než třemi tisíci lety, si muž jménem Jób stěžoval Bohu na svá trápení. Podle Bible mu Bůh odpověděl: Dal si snad ty koni jeho sílu? Či přiodil si jeho šíji hřívou? Docílíš by poskakoval jako luční kobylka, vzbuzuje strach vznešeným frkáním. Hrabe kopyty, rozjařen silou má-li vytáhnout do boje. Vysmívá se strachu neboje se ničeho. Před mečem se neobrací, toulec nad ním chřastí. Blýská se kopí a oštěp. V horečném vzrušením kopá zemi. Aniž pokojně stojí k zvuku polnice."

Penny Cheneryová:"Pane Laurine, co mu říkáte?"
Lucien Laurin:"No, mysím si, že je to pět metráků sádla. Žere moc a příliš často a jediným důvodem proč nežere ještě víc je to, že musí občas spát. Dělá si naprosto co se mu zachce a jen tehdy, když chce on sám. A dál. Ve startovacím boxu polehává jako turista na pláži v Karibiku. A když po přemlouvání konečně vyrazí, trvá mu věčnost dostat se do tempa. A další otázky?"
paní Hamová:"Já jednu mám. Na kolik vás přišel ten klobouk?"
Eddie Swea (vede koně)t:"Všechny koně teď spí nebo žerou, ale tenhle má v sobě oheň. Je to tak, viď?"
Lucien Laurin:"Tenhle ten kůň nepředběhne ani tlusťocha zalitého v betonu, který za sebou táhne nákladní vlak."
Eddie Swea:"No, vy ste odbroník pane Laurine."