Vojna a mír

Na rozdíl od svého předhodnotitele jsem   literární předlohu četl a viděl ruskou   (sovětskou) verzi Sergeje Bondarčuka z roku 1965   a i když je tohle zpracování výborně   obsazené a určitě hodně dobré, musím   přiznat, že pro mne je Bondarčukovo dílo   určitě lepší i když ne o mnoho. Má totiž   už ze své přirozenosti to, co téhle verzi   chybí. Sergej Bondarčuk, Ljudmila Saveljeva,   Vjačeslav Tichonov a Oleg Tabakov tomu dali to,   co se v Hollywoodu ani za všechny peníze nedá   najít a obstarat. A myslím, že pan Tolstoj by v   tomto byl se mnou zajedno. Je to ale pouze můj   dojem a můj názor.

Román jsem nikdy neměl odvahu přečíst. Ruskou   verzi filmu jsem neviděl z principu. Toto je   ovšem dokonalé.

I tahle verze slavného románu L.N. Tolstého je   vynikající - má skvělé obsazení a oproti   ruskému, hodně popisnému a poněkud   těžkopádnému, zpracování z roku 1965 se   jeví jako divácky mnohem stravitelnější.   Jenže co naplat - M. Ferrer není V. Tichonov   ...a bez něj to pro mě prostě není ono.

Jako první jsem viděla ve Vidorově režii toto   zpracování a postavy a jejich herecké   ztvárnění mě nadchly. Pochopitelně se sice   americké a ruské zpracování liší svým   pojetím a přístupem - protože rusové mají   tak trochu větší a možná i po právu lepší   vztah ke svým spisovatelům, a již dávno   minulým dějinám (- viz Bondarčukova režie, v   tomto případě bych brala na úkor spádu kameru   a její předlouhé záběry do stepi, nebo na   břízy,) ale každý z těhto dvou velkolepých   filmů mě zaujal a u mne je u obou vysoké   hodnocení....

Dlouho
jsem váhala nad shlédnutím tohoto díla,   pořád jsem měla před očima   několikakilogramovou knihu. Promiň, hrabě, teď   si tě přečtu ráda bez školního doporučení,   protože tento dechberoucí film ve mně vzbudil   zvědavost. A předpokládám, že skvěle   napsané, režírované a zahrané postavy musí   mít přinejmenším stejně skvělé literární   předchůdce... A teď musím sehnat ještě toho   Bondarčuka:-)

Vojna a mír
Patří mezi 501 filmů, které musíte   vidět.
Nominace na Oscara (1957): Nejlepší   kamera, Nejlepší kostými, Nejlepší   režie.
Filmových adaptací Tolstého   nejslavnějšího díla je několik. Rusové   natočili Vojnu a mír v roce 1915 a pak ještě v   roce 1956 (slavná Bondarčukova), v Evropě pak   vznikla v roce 2007 ještě televizní minisérie.   Já viděl jen tuto americkou, takže srovnávat   nemohu. Na jednu stranu je škoda, že vše bylo v   angličtině, včetně všech různých nápisů,   což se mi tedy do Moskvy ani trochu nehodilo, na   druhou stranu chápu, že to prostě jinak udělat   nešlo. Diváci by asi nešli na americký film,   kde se mluví rusky. Zkrátit čtyřdílný román   do tří hodin také asi nebylo nejsnažší,   filmaři se ale s tímto úkolem vypořádali na   jedničku a i přes ty nezbytné tři hoďky jsem   se ani na chviličku nenudil. Největší prostor   byl dán asi Pierrovi, který byl zobrazen až moc   kladně, aspoň bylo komu fandit a koho obdivovat.   Doporučuji všem, dobrá pomůcka pro lenochy,   kterým se nechce číst povinnou školní četbu,   také jsem to tak na maturitu dělal...

Tohoto filmu si cením hlavně kvůli hereckému   obsazení a že Hollywood vůbec sáhl po takovém   námětu.Prostě ta doba napoleonských válek a   milostný příběh, prostě kostýmní   romance,které vévodí krásná Nataša Audrey   Hepburn. Kdo nezná povinnou školní četbu, ale   až v pozdním věku si cením, že Tolstoj byl   spisovatel velikán!

Síla v ústupu
Filmu lze vytknout řadu slabin - přílišná   úsečnost (adaptovat Tolstého epopej ve třech   hodinách je herkulovský úkol), atraktivní   Pierre, dokonce Andrej uhlazeně hezký i v době   umírání skutečně nejsou těmi jedinými. Ale   bylo by krátkozraké nevidět některé silné   stránky. Přesvědčivě působí prakticky celý   ústup Francouzů. Američané ukazují, že   Tolstoj neměl zcela pravdu, když ruskou armádu   přirovnal k honákovi, který jen občas ve   vzduchu zapráská bičem: Na říčce Berezině   se odehrál masakr. Silnou scénou je i specificky   pojatá smrt Platona Karatajeva. A Američané se   v rámci všech zpracování mohou chlubit snad   nejlepším Napoleonem. Pražský rodák Herbert   Lom se pro tuto roli hodil věkem, postavou i   projevem. Ještě aspoň jedno plus pochopitelně   patří vynikající hudbě.

Pro mne tohle zpracování není o nic horší   než pozdější Bondarčukovo. každé je jiné,   ale na mne zapůsobila obě. To ruské   samozřejmě famózněji pojatými masovými   bitevními scénami, tohle přesvědčivostí v   detailu. A krom toho, že Herberta Loma mohu   vždycky, navždy si budu pamatovat, jak se Mel   Ferrer sklání nad Audrey, a protože právě   přišel zvenku z vánice, tají mu na řasách   sněhové vločky... A klidně mne podezírejte ze   sentimentu.

TENTO NÁDHERNÝ FILM JSEM VIDĚLA PŘED TŘICETI   LETY A STÁLE PAMATUJI ÚŽASNÉ HERECKÉ VÝKONY   A KRÁSNĚ UDĚLANÝ FILM,KTERÝ NA MĚ VELMI   ZAPŮSOBIL.VIDĚLA JSEM I SOVĚTSKOU VERZI A MOHU   ŘÍCT,ŽE TO BYL TAKÉ VELMI PEKNÝ FILM,ALE   TENTO SI PAMATUJI VÍC.