Helmut Dantine

Tmavovlasý, pohledný, sympatický, rodilý Vídeňák - Helmut Dantine, vlastním jménem Helmut Guttman, herec a producent se narodil ve městě valčíků dne 7.10.1918. Jako hlavní vůdce antifašistického mládežnického hnutí ve Wien a Rakousku, byl v roce 1938 Němci zatčen, a internován v koncentračním táboře Rosserlaende, kde byl vězněn po dobu tří měsíců. Díky vlivu rodiny a notné finanční injekci, se podařilo přesvědčil lékaře, aby napsal zprávu o jeho velmi těžkém zdravotním stavu. Po propuštění se mu přes známé podařilo získat vízum, a na přání svých rodičů odjel za kamarádem ze studií rakušanem žijícím v Americe do „Států“. Jeho rodiče však byli později zatčeni, a nakonec oba v koncentračním táboře za nelidských podmínek zemřeli. Helmutova první zastávka patřila Kalifornii, kde vlastně započal svou hereckou kariéru. Bylo to v Pasadena Playhouse, a tady se jeho vzhled zdál být hledači talentů Warner Bros natolik zajímavý, že jej pozval ke kamerovým zkouškám a záhy i podpisu smlouvy. Poprvé se objevil ve filmu, kde hrál hlavní roli Robert Taylor a Normou Shearer v Escape – byla to menší role vrátného - rok 1940, na jeho repertoáru byly díky jeho rodné mateřštině - němčině často němečtí vojáci, potažmo letci, jako třeba nepřátelský pilot v Mrs. Miniverové z roku 1942, Internacional Squadron s Ronaldem Reganem, také pilot, To Be or Not to Be, opět pilot, další válečný film Desperate Journey 1942 německý letec, a i když malá role, ale ve velkém filmu - v Casablanca se „jen mihnul“, ale pozorný divák si určitě vzpomene na nešťastného mladého manžela, který přišel o všechny peníze, a potřebují se s novomanželkou dostat do Ameriky. Právě jemu umožní Rick – Humphrey Bogart výhru u rulety. Rolí zachráněného německého námořníka ve The Navy Comes Trough dojal diváky, a následovaly filmy: Mission in Moscow – role majora Kameňjeva, Northern Pursuit – plukovník Hugo von Keller. Nebo vedle jako vždy výborného Bogarta v Pasage to Marseille 1944 zapůsobil v menší roli Garona. Od roku 1940 do roku 1945 se objevil v 16-ti rolích, z toho jich jedenáct bylo v německé uniformě. Především bych se ráda zmínila o dvou filmech z jeho poměrně bohaté filmografie byť vedlejších rolí padesáti šesti filmů – a to v režii Ernsta Lubitsche - To Be or Not to Be – Být či nebýt, nebo Mrs. Miniver v režii Williama Wylera – ověnčeného Oscary, kde byť v relatívně malých rolích utkvěl každému v paměti a spolupodílel se na tak na skvělých filmových příbězích. Později jsme jej mohli také vidět v roli Dologkova ve dvoudílné epopeji – Vojna a mír – 1956, Alexander the Great – Alexandr Veliký 1956, hrál v několika TV filmech a později se také objevil i v několika seriálech. Dantine byl dvakrát ženatý. První manželkou byla v roce 1949 Charlene Stafford Wrightsman - mladší dcera Charlese B. Wrightsmana, naftového milionáře, měli spolu syna, Dana Wrightsmana Dantina. Po druhé se oženil v roce 1958 s dcerou hlavního šéfa spol. MGM – který byl ve své pozici od roku 1927 Mr. Schencka - Niki, a měli spolu dvě dcery. Od roku 1959 byla Dantinova herecká kariéra na ústupu, a on se rozhodl, jak by mohl obstát v jiné roli – tentokrát producenta. Byl záhy jmenován na pozici vice-presidenta MGM - svého tchána Schencka, a později, v roce 1970 se stal prezidentem společnosti. Poddílel se jako producent na mnoha filmech za všechny – The Killer Elite, Bring Me the Head of Alfredo Garacia, The Willby Conspiracy, v režii Sama Peckinpaha, kde obsadil opět menší role. Posledním filmem, ve kterém hrál španělského ambassadora byl dobrodružný snímek - Fifth Musketeer v roce 1979. Helmut Dantine zemřel v Beverly Hills, Kalifornii - náhle na infarkt dne 2. 5. 1982, ve věku 64 let. Marta Holubová-clara.bow