Život za život - Maxmilián Kolbe

Dějiny se opakují
Ale ne vždy - příběh   Maxmiliána Kolbeho měl i   opačnou stranu mince, patřil   ke kazatelů, kteří   podporovali před válkou   antisementismus,v   předválečném Polsku   patřil procentuální census   - rep. omezený počet studia   na vysoké školy pro osoby   židovského původu..Krzystof   Zanussi si zvolil toto téma,   protože nebylo konfliktní -   jakoby si někdo zvolil jako   téma, kdy lidé z Armii   Krajovej dávali dokumenty i   protivníků z Armii Ludowej   po kapitulaci varšavského   povstání v říjnu 1944. I   povstání byla volba -   básník Baczynski padl na   barikádách a jinému   básníkovi, kterým byl   Czeslaw Milosz se podařilo   uniknout, protože odešel   včas (vedoucí kláštera mu   obstarala doklady)..Filmaři   mají velkou schopnost   vytvářet ,,nové mýty"

Film o tom jak mladý slezan   Jan uprchl z koncentračního   táböra v Osvětimi. a jak za   to bylo potrestáno 10   spoluvězňu k uzávření do   cely, kde měli vyhladovět k   smrtí. Ale když jeden z   vězňu zkolabuje tak se   Františkánský kněz   Maxmilian kolbe obětuje a   misto toho obětuje svůj   vlastní život. Proto už Jan   neprcha jen před Gestapem,   ale také před svou vlastní   odpovědností, která   způsobila Kolbeho smrt. Mohu   doporučit všem co se   podívaji radí na vojenské   filmy i když tám není   žadný boj. Ti co očekavají   záběry z bitevního pole tak   ty tento film moc nepotěší.   Jinak je docela fajn

jak úspěšně zkazit skvělý námět
Bohužel tohle bylo to   jediné, co se mi po celou   dobu sledování filmu honilo   hlavou. Téma je opravdu   skvělé a pouze kvůli něj   jsem vydržel sledovat celý   snímek až do konce. Trpěl   jsem. Ale tentokrát opravdu   ne ze zvěrstev, které byli   schopni páchat nacisti v   koncentračních táborech,   protentokrát to bylo pouze a   jen přičiněním Krzystofa   Zanussiho (kterého si jinak   jako filmaře poměrně   cením) a v podstatě celého   tvůrčího štábu. Režie   byla vskutku víc než slabá,   kamera nám nabídla sotva   průměrnou televizní   inscenaci a té se ruku v ruce   držela i výprava.   Nepropracovaný scénář   nezachránilo ani velmi dobré   herecké obsazení a herci   byli nakonec také ti jediní,   kteří tento film aspoň   trošku podrželi. Za zmínku   a shlédnutí tady určitě   stojí obsazení Christopha   Waltze ještě v raných   dobách jeho filmového   herectví. Dnes už stojí   držitel Oscara za slavnou   roli v Hanebných panchartech   určitě na zcela jiném   žebříčku. Mám-li film   ohodnotit, pak se však musím   oprostit od námětu, byť byl   velmi silný a navíc   vycházející ze skutečné   události. Hodnotím tedy   pouze samotné filmové dílo,   a ty tři body, které filmu   subjektivně dávám, patří   v plné míře hercům.   Neodvažuji se tentokrát film   ani doporučit.