Vij

Film jsem viděla kdysi v   dětství, když mě   strýček, promítač   maličkého vesnického kina,   potají propašoval do své   promítací minikabiny. A   můžu říct, že jsem byla   tenkrát moc ráda, že ho   mám nablízku, neboť při   určitých scénách jsem se   opravdu a nefalšovaně bála.   Jo, jo - to byly doby...
:-)

Ruský filmy jsem nikdy   neprožíval a jejich pohádky   mi přišly vždycky trochu   divné, ale Viy se od všech   těch Finisů jasných sokolů   přeci jen trochu odlišuje,   neboť vychází ze   strašidelné povídky   N.V.Gogola. Podobnou pohádku   máme i nás.Problém je   trochu s tempem, první   komická třetina je v   podstatě o ničem, navíc   hlavní hrdina je dement,   kterej potřeboval akorát   pár facek, kterýmu jde   nejvíc kurvení a   chlastání. Druhá třetina   nabírá oprátky, a třetí   chuděra už to nevytrhne.   Bohužel spousta scén je   natočena v ateliéru,   některé scény úplně   zbytečně např. bouchání   na vrata, navíc dosti   nevábných kvalit, asi na   úrovni našich studiových   papundeklových pohádek vyjma   interiéru polorozpadlého   kostelíka, jenž byl proveden   velmi umě. Při   "vymítání" se   mohli tvůrci více odvázat.   Škoda, že se strašidelnýma   potvorama vyrukovali až po   oné poslední osudové noci,   Viye bych nechtěl potkat,   navíc bylo sympatické, že   tvůrci zachovali onen   tragický konec. Nadržená   babuša hraná bezzubým   dědulou byla stejnak   nejlepší.

I kdyz mi zacatek trochu   pripomina kycoviteho Mrazika,   tak postupem se dostava k   neuveritelne finalni scene,   ktera patri mezi ty nejvice   vizualne hruzunahanejici.   Pridejte k tomu jeste   neuveritelne sexy carodejnici   a mame tu pohadkovy horor,   ktery se hodi i do dnesni doby   plne stupidnich pocitacovych   efektu.

Trojice mladých kněží (   mně tedy spíš připomínali   mužiky nebo alespoň tak jsem   si je vždycky představovala)   narazí v lese na chatrč a   slušného vychování nemaje,   vecpou se na noc dovnitř. A   jeden ctihodný bratr se   dokonce pokusí utlouct   „bližního svého“, což   se mu (alespoň v této   hororové pohádce)   nevyplatí.
Ruský   horor ( pokud se nepletu) jsem   dosud neviděla. A vzhledem k   tomu, že ani Nikolaj   Vasilijevič Gogol mě svého   času svojí novelou „Taras   Bulba“ nijak neokouzlil,   jsem i sbírku „Mirgorod“   s klidným svědomím   odložila a na pověst   „Vij“ už nikdy nedošlo.   Ale teď jsem si to   vzdělání ( nebo spíš   nedovzdělání) částečně   doplnila. A byla to docela   prča … na horor tedy.
Pokud vás někdy uhrane   čarodějnice, a potom ještě   nocujete u rakve zemřelé,   musíte se modlit, modlit a   modlit. Síla modliteb   odežene mrtvoly, létající   rakev, čáry, upíry,   kostlivce, vlkodlaky atd. atd   ( něco dokonce vypadalo i na   mimozemšťany), ale musíte   se modlit ostošest , aby zlé   kouzlo nakonec nezvítězilo.  
P.S. Takové   obyčejné kykyryký je   ještě mocnější než   všechny modlitby :-).

Přes minimalistickou stopáž   nuda, několik povedených   záběrů nedokáže navodit   trvalou atmosféru, natož   její gradaci. Zaměření   snímku by mělo vytvářet   atmosféru strachu, já cítil   jenom etanolové výpary.   Efekty jsou samostatnou   kapitolou na straně negativ,   trapné i na dobu vzniku.   Přitom mnoho děl kdysi   ukázalo, že i bez CGI to   jde.