Strakonický dudák

Na film se mohu podívat i   dnes. Ač natočen v   padesátých letech a lehce   poznamenán dobou, drží se   vcelku předlohy národního   klasika. Výtečné herecké   výkony k vyznění filmu   přispívají nemalou měrou.   Pro mě i osobní vzpomínky   na nedělní návštěvy kina   v našem městě za korunu na   dětské přestavení. Bylo   nám šest, sedm a chodili   jsme každý týden. O tu   další korunu od rodičů na   dvě eskyma nás okradli ve   vestibulu kina nebo na   záchodcích o pět let   starší cikáni.

Já tenhle příběh, nebo   chcete-li pohádku nikdy rád   neměl. Vždy jsem měl pocit,   že jsou to dva příběhy a   pár motivů, mimochodem   zčásti ukradených z jiných   zdrojů, v jednom. Tato verze   mi připadá o trošku horší   nežli její předchůdce. Na   můj vkus je tu dost hlucho.   Zase musím uznat, že má   oblíbená scéna se   strašidly je zde lepší.   Přesto jeto film dobře   zpracovaný a svým způsobem   snad i zábavný. Myslím, že   obě verze mají co říci, a   jsou si hodně podobné.   Ovšem tato barevná je více   pohádkovější.

Strakonický dudák
Pohádkový příběh podle   divadelní hry J.K. Tyla ve   velice pěkném hereckém   obsazení našich předních   herců.Lehkomyslný Švanda   dudák v podání K.Mixy,   který podléhá vychytralému   Vocílkovi - ztvárnil Rudolf   Hrušínský. Je tu pěkná   ukázka lidských charakterů,   a nakonec, což mám ráda -   dobro a láska   vítězí....:o)

Pohádkový příběh   českého muzikanta, pojatý   téměř hororově. Ještěže   chudáka Švandu nečetl pan   Hitchcock - ale i tak mi to   kdysi stačilo. Poprvé jsem   tenhle film viděla někdy v   první nebo druhé třídě   základní školy a musím   říct,že půlnoční rej   duchů pod šibenicí ve mně   zanechal dlouholetou   vzpomínku. (a jednomu   spolužáčkovi dokonce lehce   zvhlčil kalhoty) Dnes už se   u téhle národní báchorky   samozřejmě nebojím,a tak se   na ni ráda podívám znovu a   znovu... Moc se mi totiž   líbí!

Pohádka, která mne moc   nezaujala. Lépe řečeno jsem   jí moc nepobrala. Chvíli se   to tváří jako film, chvíli   jako pohádka.

Docela povedená, i když   spíše divadelní verze   pohádkového příběhu o   Švandovi, synovi lesní   víly, který se nechá   zlákat světským pozlátkem   a vidinou rychlého   zbohatnutí. Ani jeho věrná   a moudrá Dorotka ho   neodradí od vandrování po   světě a když dudák potká   falešného vyžírku   Vocílka, je na pořádný   průšvih zaděláno...   Naštěstí i v dramatických   pohádkách pravá láska   překoná všechny překážky   a zlo bývá vždy   potrestáno...

Kdo by neznal Švandu dudáka   a jeho cestovatelskou etudu.   hrdina příběhu   ´Strakonický dudák aneb   hody divých žen´ od Josefa   Kajetána Tyla. Divadelní hra   na základě literární   předlohy se hraje dodnes a   jak známo, těsně před   druhou světovou válkou byla   také zfilmována pod názvem   ´Švanda dudák´ (1937). V   roce 1955 došlo, jak se dnes   říká, na remake a tvůrci k   dílu byli dokonce tak   přívětiví, že dokonce   použili barevný film. Po   technické stránce je jinak   takový, jaký byl v   padesátých letech nejlépe   možný. Karel Steklý snímek   nejen režíroval, ale napsal   si i scénář, ve kterém se   držel předlohy, takže se v   tomto směru do dneška jedná   o nejvěrnější filmové   zpracování. Na to, že jsou   filmy pouze dva to zní   divně, ale vzhledem k tomu,   že si na novou verzi od té   doby nikdo netroufl, je tomu   prostě tak. Snímek ´Hvězda   padá vzhůru´ (1974) do toho   nelze počítat. Film je tady   krásně lidově hudební,   cestopisný a romantický. A   co je nejdůležitější,   myšlenkově vlastenecký.   Zkrátka jak se říká:   Všude dobře, doma nejlépe.   Námět byl v pohádkách   nesčíslněkrát použit,   takže o tom, kterak jde   mládenec do světa na   zkušenou, aby otec jeho   dívky svolil k sňatku, je   provařený více, než je   zdrávo. Film má své   opodstatnění nejen co se   týče literárního autora,   ale i co se týče české   klasické tvorby vůbec. Co si   budeme povídat, něco   takového se již léta   letoucí netočí. Takže tu   máme Švandu, jeho milovanou   Dorotku a příběh, který ne   a ne zestárnout. K tomu není   víc co dodat.

Tak jsem po letech opět   "jukl" na tuto   pohádku a musím říct,že   je stále pěkná a dá se na   ni dívat.
Nejvíce se   mi líbil skvělý herecký   výkon Rudolfa   Hrušinského.To byla   podívaná.

Pohádka trošku jinak...
...předně se omlouvám J. K.   Tylovi, že jeho hra   Strakonický dudák se mi   nelíbila ani ve čtené   podobě. Navíc paní   učitelka v 7. třídě nás   ji nutila číst stále dokola   a trvala na zahrání scénky,   což moje antipatie ještě   prohloubilo:-) To samozřejmě   ale nesouvisí s filmem.   Nevím, co o něm říct, je   to poměrně věrný přepis   původního dramatu, takže po   této stránce snad bych   žádné výhrady neměla. Je   zde i výborné herecké   obsazení, zejména R.   Hrušínský, Vl.   Fabiánová...ale zkrátka je   to příběh, který mne   nebaví. Je to opravdu taková   pohádka, která vlastně ani   pohádkou přímo není, také   to není přímo film pro   děti, ale nebaví mne ani   jako dospělou. Spíše   podprůměr.

Dnes již skoro zapomenutá   skvělá pohádka a moc dobrá  
přímo   skvělé je obsazení.Dobro a   zlo je zde podáno skvěle.

Velice krásná a velmi   poučná slovanská báchorka   od Josefa Kajetána Tyla.   Chudý český dudák jde do   světa, aby tam zbohatl, ale v   cizině pozná jen šalbu a   zlé lidi. Doma je nakonec   nejlíp; tam, kde jsou lidé   prostí, ale dobří, kde   řeč zní zvučnými verši a   zpěvy v naší rodné   mateřštině, tam, kde se   vlní zlatá obilná políčka   a v lesích tančí divé   panny pod letitými platany a   rozložitými duby.   "Všude dobře, doma   nejlíp. To si pamatujte,   děti."

Ve své době, jako dítě,   jsem tuto pohádku hltala, ale   nevím jistě, jestli bych se   dnes chtěla na tento film   podívat znovu.

Tenhle Švanda se mi moc   nelíbí. Místo pohádky nebo   lépe báchorky je to taková   agitka, prostě Tyl úplně   jinak. Mně tomu schází ta   poezie, herecké výkony jsou   afektované až příliš   jakoby šlo o antické drama.   Ne,nepotřebuju vidět Tyla   takto.

I když je film natočený v   atelierech, je na tu dobu   hezky zahraný. A herci jako   Pešek nebo Hrušínský   dodávají ději šmrnc. Už   je to klasika českého filmu.

Pohádka Strakonický dudák   se trochu vymyká českým   zvyklostem, je dosti ponurá a   trochu moc dramatická. kdo by   ji ale neznal, alespoň z   knižní podoby. Musím   říci, že jako dítě jsem z   téhle pohádky měla strach.   Určitě bych ji nedoporučila   pro malé děti. Je dost   děsivá a mohla by dětem   přinést špatné sny.
Jako film dramatické   kategorie je to paráda -   vynikající efekty, dobrá   myšlenka, krásná výprava,   ale spíše jako film pro   dospělé nebo dospívající,   jisně ne pro malé děti.

Byl jsem při tom....
Zahrál jsem si roli Falafuny   ve školním představení a   pak jsme byli pozváni k   návštěvě ateliérů a   sledovali jsme natáčení   filmu. Rád na svoje první   setkání s fimovou realizací   vzpomínám a tím pádem jsou   i mé pocity spojené s tímto   filmem