Snídaňový klub

Podle
mého vkusu ani komedie,ale ani pořádné   drama.Tím ale nemyslím,že by se na to nedalo   koukat.Spíš takový film o ničem,kde se   člověk občas usměje a občas se zamyslí nad   pohnutým životem některých lidí   všeobecně.Škoda nelogiky s profesorem v druhé   části,byla do očí bijící...

Snídaňový klub
Na omezeném prostoru jedné střední školy s   několika málo herci se odehrává hodně   zajímavý příběh. Setkáváme se zde s bandou   studentů rozličných povah a zájmů, kdy se na   první pohled zdá, že kromě sobotního zaracha   ve škole nemají moc společného. Později se   však ukáže, že mají společného více, než   by divák čekal. A právě tento vývoj   charakterů hlavních hrdinů a postupné   odkrývání jejich osudů jsou hlavními tahouny   celého filmu, to vše je navíc doplněno   brilantními dialogy a několika zdařilými   scénami. Je jen škoda, že tvůrci na humorné   situace ještě krapet víc nepřitlačili.

Ze zečátku jsem si říkal, že filmu chybí   větší úvod. Děj vás totiž hned zavede do   poškolního trestu našich hrdinů, ale jejich   důvod se naštěstí objasní v průběhu   příběhu. Snímek se rozhodně povedl.   Komediální pětka, z nichž každá ososba má v   sobě odlišný charakter, vás rozhodně pobaví.   Nízkorozpočtový film pro celou rodinu.

The Breakfast Club
Už když jsem slyšel názory a slyšel úvodní   znělku,bylo jasné že film bude vynikající.S   filmem jsem naprosto spokojen.Filmy 80.let jsou i   dnes super.

Nejen ve škole je třeba hrát svou roli. Ono to   pokračuje i dál do běžného života a málokdo   se "odkope".
Pro mne bylo zhlédnutí   Snídaňového klubu znovuobjevením dřívější   herecké "mládeže". Zůstává tak pro   mne úkol probrat filmografii dnešních   padesátníků.
Jinak musím souhlasit s   Phreakerem níže - představa, že by parta   děcek dělala v knihovně takový bordel a   dokonce kouřila marjánku a dozor nezasáhl, byla   značně naivní už v roce 1985.

Film se mi moc líbil. Hudba k filmu je skvělá a   hrozně se mi líbily scény s Alison. Scénář   už v dnešní době není asi příliš   origiinální, ale v roce 1985 nejspíš byl. Já   filmu dávám plný počet.

The Breakfast Club
Tuhle komedie dnes už dalo by se říct dosti   letitou bych si asi normálně nepustila kdybych   na ní nenarazila v knize 1001 filmů, které   musíte vidět, než umřete. Středoškolské   romantické filmy mi příliš nevadí, tedy do   jisté míry, občas si podobnou komedii pustím,   ale většina z nich, není ani tak komediální   jak se sama tituluje. Já osobně považuji   Snídaňový klub za výjimku i přesto, že   většina problémů spočívá právě v již   osvědčených věcech, které bohužel nevymřou   - problémy s rodiči, řešení otázky typu, jsi   panna nebo on je panic? Kromě toho, možná to   znáte v tomhle světe teenagerů a nejen v něm   se dávají lidem různé nálepky - sportovec,   královna plesu, šprt, podivín či potížista,   všichni zmiňovaní jsou hlavními hrdiny   Snídaňového klubu.
Nejvtipnější scéna z   celého filmu je asi scény s dveřmi, ta   pobavila, i přes svou nesmyslnosti, ale přece   takovéhle věci bývají nejvtipnější, není   potřeba v tom hledat příliš logiku, protože   byste jí tam nenašli, ani kdyby jste si vzali   mikroskop.

Celých 60 minut jsem se bavila,   ale jakmile se film dostal přes hodinu, tak už   nestál za moc. Jestli se k filmu někdy vrátím?   Dobrá otázka, nejsem si jistá jestli na to   můžu odpovědět, možná někdy ano, ale film   nebudu vyhledávat pravidelně. Velkým plusem   filmu je Paul Gleason, který perlí.

Snídaňový klub je rozhodně jeden z filmů,   který mě zrovna dvakrát nezaujal. Typické   dialogy filmů ze středoškolského prostředí,   kde se polovinu filmu řeší kdo je a kdo není   panic (panna) a druhou polovinu se řeší   převážně klasické problémy s rodiči. Za   celý film jsem neviděl ani jednu vtipnou scénu,   takže moc nechápu proč je film téměř všude   označován jako komedie, ale to zas na druhou   stranu není nic neobvyklého. Jediná směšná   věc, kterou film obsahuje, je naprostá absence   logiky v určitých částech filmu.

Jak je   možné, ze učitel dorazil do knihovny za celý   den pouze jednou, když tam těch 5 studentů   dělalo bordel, že by je neslyšel jenom   hluchý.
Neschopnost učitele poradit si s   rozbitými dveřmi je také opravdu směšná,   protože s tímhle by si poradilo i dítě z   prvního stupně základní školy.

Za mírné   plus považuji obsah eseje, kterou na konci napsal   Brian pro Vernona.

Dozajista film, který už   si znova nikdy nepustím.

Každý z nás (nebo alespoň většina, která   prožila "normální" dětství/mládí)   byl jednou po škole a každý tuto situaci   řešil po svém. Ve filmu režiséra, který se   většinou zabýval veselými rodinnými komedie,   hrdinové probírají strasti dospívání a   řeší zábavné i vážné situace jednoho   sobotního dne, který proti své vůli musí   strávit ve škole. Humoru film moc nepobral ale   výběr herců (či spíše charakterů) je   natolik pestrý, že dokáže na tu hoďku a půl   slušně zabavit.

… „ Sobota 24.března 1984. Shermerská   střední škola. Vážený pane Vernone,   chápeme, že jsme museli zůstat za trest v   sobotu po škole. To, co jsme udělali, bylo   špatné. Ale jste blázen, že jste chtěl,   abychom psali práci o tom, kdo jsme. Copak vám   na tom záleží? Vnímáte nás tak, jak chcete   vy. V jednoduchých pojmech a nejvýhodnějších   definicích. Vnímáte nás jako génia, jako   sportovce, jako blázna, jako princeznu a jako   vyvrhele. Je to tak? Tak jsme vnímali jeden   druhého dnes v 7 hodin ráno. Byli jsme   zmanipulovaní.“ Pět poškoláků zavřených v   jedné škole a v jedné třídě. Neznají se,   nesnášejí se, každý je úplně jiný, ale   proti autoritě v podobě kantora jsou tým už od   začátku a co teprve, když se po počátečních   vzájemných konfliktech stanou týmem   skutečným. Bez okolního vlivu svých part si   začínají rozumět a zjišťují, že mají   mnohem víc společného než se nadáli.   „Breakfast Club“ je nádherná vzpomínka na   dobu, kdy člověk nebyl už dítě, ale nepatřil   ani do světa dospělých, film plný humoru,   báječné hudby. Film, který je přes svoje   stáří téměř neznámý, což je velká   škoda. Takže už jen velké poděkování do   Holandska, kde kupodivu vydávají DVD i s   českými titulky, což pro mě bylo skoro stejné   překvapení jako film. A já si to jdu pustit   ještě jednou :- ).