Rozum a cit

Bohužel romantické filmy   nemusím a tento snímek o   ničem jiném není a ještě   dámy ve staré anglické   robě která mě nijak   neuchvátila,herecké výkony   v pohodě.

Film natočený podle mého   nejoblíbenějšího románu   J. Austenové. Od prvního   shlédnutî v 90.letech   patří mezi moje srdcovky.   Dobrè obsazení a herecké   výkony, pěkné interiéry,   kostýmy a půvabná krajina.   Film' který pohladí každou   romantickou duśi.

Snímek jsem viděla už před   časem a tehdy se mi celkem   líbil, tuto skutečnost   musím po čerstvém   zhlédnutí přehodnotit,   vysvětlení pro tehdejší   úspěch nemám, snad, že   jsem v té době viděla   ještě nezáživnější   filmy. Nejsem čtenářka Jane   Austenové, ale po   "Pýše a   předsudku" mě předloha   dost lákala, teď mě docela   přešla chuť. Nekonečné   sledování nudné   Thompsonové, která v sobě   neměla kapku života,   hysterické Winsletové,   unylé matky a hrozných   konvencí té doby mě   nebavilo, milostná vzplanutí   naprosto mimo, ovšem při   výběru typu herců jsem   opravdu nemohla čekat   nějaké jiskření. Zde je   ten hlavní rozdíl mezi   předlohou a adaptací, při   četbě je důležitým   spolutvůrcem zážitku vaše   fantazie a představivost,   tedy, když má být Edward   Ferars upjatý a škrobený,   rozhodně ho nebudete vidět   jako člověka, který si v   noci nepěkně přeležel   krční páteř, k tomu má   silnou angínu a pokud chce   usednout, je tu podezření na   ústřel či na plné gatě.   Taky nechápu, na jakém   podkladě se mladé ženy   domnívaly, že budou co   nevidět požádány o ruku a   jak přišly na to, že je   dotyčný horoucně miluje? Z   náznaků, pohledů,   doteků???? No já bych se   teda nedovtípila! Nejspíš   proto, že se nic takového   nekonalo, navíc jejich   hloupá odevzdanost osudu a   přizpůsobení se pravidlům   určovaných muži mě vůbec   nebere, přiznávám, že   nejsem dvakrát romantická,   to však nemůže změnit   pocit víceméně ztracených   dvou hodin a nemyslím, že je   na vině předloha.

K opakovanému zhlédnutí mě   donutila vikářka z Dibley,   která v díle Handsome   Stranger několikrát odkazuje   k tomuto filmu a zaujalo mě,   jak si sami Angličané   dělají legraci z tohoto   filmu a hlavně ze scény jak   reaguje Elinor (Emma Thompson)   na informaci, že je Edward   svobodný. Vikářka měla   pravdu!
Při   opakovaném podívání jsem   také pořádně   zaregistrovala Hugha Laurieho,   jeho komunikace s Imeldou   Staunton byla skvělá. Emmě   Thompson jejího Hugha Granta   rozhodně nezávidím, já   bych ho brzy něčím   praštila, aby se probral, ale   každému co jeho jest.   Každopádně si Emma Thompson   scénářem a hlavní rolí   splnila svůj sen se ctí.

Toto zpracování se mi jeví   jako jedno z   nejzdařilejších. Doufám,   že nikomu ze ctitelů   herecké osobnosti Emmy   Thompson neuniklo, že   autorkou scénáře je právě   Emma a součsně také, že s   tímto faktem je i spojená   nominace na Cenu Akademie,   totiž za nejlepší   scénář.

Austen-Thompson je něco jako   záruka kvality, tenhle Rozum   a cit bez problémů obstojí   i při opakovaném   shlédnutí. Z hereckých   výkonů na mě naposledy   zapůsobil nejvíc Hugh Laurie   jako pan Palmer - jeho   kouzelná britská ironie mě   pokaždé rozesmála, ač   celkově neměla víc prostoru   než několik sekund.

Sense and Sensibility
Musím přiznat, že po   shlednutí tohoto filmu jsem   nebyla tak nadšena jako   většina ženského publika.   Mám ráda podobné filmy s   touto tématikou, ale bohužel   tenhle mne příliš   neoslovil. Co mě na filmu   bavilo bylo herecké   obsazení, které je opravdu   skvělé - Hugh Grant, Emma   Thomspon, Kate Winslet a můj   miláček Alan Rickman, který   se do tohoto žánru příliš   nehodí. Nevím proč, ale   příběh se mi tak nějak   trošku sléval s Pýchou a   předsudkem a tak mohu říct,   že Pýcha a předsudek u mne   stále vede. Rozum a cit   nepatří k filmům, které by   mne zaujali a jistě vím, že   si ho znovu už nepustím.

Rozum a cit je zářný   příklad filmu 50 na 50. Emma   Thompson se tu nachází ve   skutečně výborném   hereckém rozpoložení, při   kterém jí z mužských   kolegů zdatně kvituje Alan   Rickman. Toť mých   pozitivních 50%. O druhou   padesátku se zasloužil   prkenný Hugh Grant a   rozehrávající se Kate   Winslet. Její Mariannu   prostě neberu.

Rozum a cit
"To je můj   nejoblíbenější film,"   říkala moje slečna, když   zasouvala disk do DVD   přehrávače, "moje   mamka si při promítání   vždy pozve spousty kamarádek   a dívají se na něj   společně."
Jenže se tu naskytl malý   problém. Já jsem kluk a   romantické příběhy, kde ta   miluje tamtoho, ale ten zas   tamtu, která je ke všemu   tajně zasnoubená s jiným,   mě moc neberou...

Tento film je velice vtipně a   hezky natočen. Myslím že   Emma Thompson jej napsala   fantasticky a Ocsar ji byl   dán oprávněně. Herecky je   také skvělý, Winslet,   Thompson, Rickam (k   sežrání) Grant (jako vždy   trošku za blba :-) ). Vždy   když film davají v televizi   koukám se a bavím se!

Jako příznivkyně Jane   Austen - především Pýcha a   předsudek -Pride and   Prejudice, jsem tenhle film   viděla hned po premiéře, a   od té doby tento týden na TV   II.Jsem na tyhle konverzační   filmy zvyklá, vždyť když   se vrátíme třeba k jiným   spisovatelům jako je třeba   Oscar Wilde a jeho "Jak   je důležité míti   Filipa" je to také   typická konverzačka. Mě se   Rozum a cit líbil.....

Těžko uvěřit, že tak   výtečnou režii nemá na   svědomí Angličan, jelikož   Ang Lee brilantně vystihnul   konzervativní a svázanou   atmosféru 19.století a   navrch servíruje krásné   obrazy nejen venkovského   života. Navíc je snímek   podepřen velmi dobrým   scénářem se spoustou   barvitých a vtipných   dialogů, jemuž ale nechybí   ani ironie a cynismus (o ten   se částečně stará Hugh   Laurie :-)), a naprosto   skvělým obsazením asi   všech postav, z nichž   nejvíc zaujmou dvě hlavní   představitelky. Avšak   neodpustím si to a poukážu   na Alana Rickmana, jenž je   až k neuvěření sympatický   a učaruje určitě všem.

Krásné přenesení klasiky   na filmové plátno, které   zcela zachovalo a snad ještě   pozdvihlo zrcadlo té doby.   Všemu vévodí herecké   umění Emmy Thompson - její   podání Elinor je tak upjaté   a přitom plné citů, že je   to až k neuvěření.
Také výkony ostatních   herců jsou výborné a tím,   že se mohou opřít o vtipné   duchaplné dialogy je půl   úspěchu v kapse. Další   polovinu dotváří hudba,   kostýmy i celkové   prostředí a citlivá kamera.

Jelikož jsem nedávno viděla   film Pýcha a předsudek,   čekala jsem, jestli si jsou   tyhle dva filmy nějak   podobné. Myslím, že Rozum a   cit je natočen trochu jinak,   ale výsledek je stejně   skvělý.