Rozum a cit

Toto zpracování se mi jeví   jako jedno z   nejzdařilejších. Doufám,   že nikomu ze ctitelů   herecké osobnosti Emmy   Thompson neuniklo, že   autorkou scénáře je právě   Emma a součsně také, že s   tímto faktem je i spojená   nominace na Cenu Akademie,   totiž za nejlepší   scénář.

Jako příznivkyně Jane   Austen - především Pýcha a   předsudek -Pride and   Prejudice, jsem tenhle film   viděla hned po premiéře, a   od té doby tento týden na TV   II.Jsem na tyhle konverzační   filmy zvyklá, vždyť když   se vrátíme třeba k jiným   spisovatelům jako je třeba   Oscar Wilde a jeho "Jak   je důležité míti   Filipa" je to také   typická konverzačka. Mě se   Rozum a cit líbil.....

Krásné přenesení klasiky   na filmové plátno, které   zcela zachovalo a snad ještě   pozdvihlo zrcadlo té doby.   Všemu vévodí herecké   umění Emmy Thompson - její   podání Elinor je tak upjaté   a přitom plné citů, že je   to až k neuvěření.
Také výkony ostatních   herců jsou výborné a tím,   že se mohou opřít o vtipné   duchaplné dialogy je půl   úspěchu v kapse. Další   polovinu dotváří hudba,   kostýmy i celkové   prostředí a citlivá kamera.

K opakovanému zhlédnutí mě   donutila vikářka z Dibley,   která v díle Handsome   Stranger několikrát odkazuje   k tomuto filmu a zaujalo mě,   jak si sami Angličané   dělají legraci z tohoto   filmu a hlavně ze scény jak   reaguje Elinor (Emma Thompson)   na informaci, že je Edward   svobodný. Vikářka měla   pravdu!
Při   opakovaném podívání jsem   také pořádně   zaregistrovala Hugha Laurieho,   jeho komunikace s Imeldou   Staunton byla skvělá. Emmě   Thompson jejího Hugha Granta   rozhodně nezávidím, já   bych ho brzy něčím   praštila, aby se probral, ale   každému co jeho jest.   Každopádně si Emma Thompson   scénářem a hlavní rolí   splnila svůj sen se ctí.

Sense and Sensibility
Musím přiznat, že po   shlednutí tohoto filmu jsem   nebyla tak nadšena jako   většina ženského publika.   Mám ráda podobné filmy s   touto tématikou, ale bohužel   tenhle mne příliš   neoslovil. Co mě na filmu   bavilo bylo herecké   obsazení, které je opravdu   skvělé - Hugh Grant, Emma   Thomspon, Kate Winslet a můj   miláček Alan Rickman, který   se do tohoto žánru příliš   nehodí. Nevím proč, ale   příběh se mi tak nějak   trošku sléval s Pýchou a   předsudkem a tak mohu říct,   že Pýcha a předsudek u mne   stále vede. Rozum a cit   nepatří k filmům, které by   mne zaujali a jistě vím, že   si ho znovu už nepustím.

Rozum a cit
"To je můj   nejoblíbenější film,"   říkala moje slečna, když   zasouvala disk do DVD   přehrávače, "moje   mamka si při promítání   vždy pozve spousty kamarádek   a dívají se na něj   společně."
Jenže se tu naskytl malý   problém. Já jsem kluk a   romantické příběhy, kde ta   miluje tamtoho, ale ten zas   tamtu, která je ke všemu   tajně zasnoubená s jiným,   mě moc neberou...

Bohužel romantické filmy   nemusím a tento snímek o   ničem jiném není a ještě   dámy ve staré anglické   robě která mě nijak   neuchvátila,herecké výkony   v pohodě.

Snímek jsem viděla už před   časem a tehdy se mi celkem   líbil, tuto skutečnost   musím po čerstvém   zhlédnutí přehodnotit,   vysvětlení pro tehdejší   úspěch nemám, snad, že   jsem v té době viděla   ještě nezáživnější   filmy. Nejsem čtenářka Jane   Austenové, ale po   "Pýše a   předsudku" mě předloha   dost lákala, teď mě docela   přešla chuť. Nekonečné   sledování nudné   Thompsonové, která v sobě   neměla kapku života,   hysterické Winsletové,   unylé matky a hrozných   konvencí té doby mě   nebavilo, milostná vzplanutí   naprosto mimo, ovšem při   výběru typu herců jsem   opravdu nemohla čekat   nějaké jiskření. Zde je   ten hlavní rozdíl mezi   předlohou a adaptací, při   četbě je důležitým   spolutvůrcem zážitku vaše   fantazie a představivost,   tedy, když má být Edward   Ferars upjatý a škrobený,   rozhodně ho nebudete vidět   jako člověka, který si v   noci nepěkně přeležel   krční páteř, k tomu má   silnou angínu a pokud chce   usednout, je tu podezření na   ústřel či na plné gatě.   Taky nechápu, na jakém   podkladě se mladé ženy   domnívaly, že budou co   nevidět požádány o ruku a   jak přišly na to, že je   dotyčný horoucně miluje? Z   náznaků, pohledů,   doteků???? No já bych se   teda nedovtípila! Nejspíš   proto, že se nic takového   nekonalo, navíc jejich   hloupá odevzdanost osudu a   přizpůsobení se pravidlům   určovaných muži mě vůbec   nebere, přiznávám, že   nejsem dvakrát romantická,   to však nemůže změnit   pocit víceméně ztracených   dvou hodin a nemyslím, že je   na vině předloha.

Rozum a cit je zářný   příklad filmu 50 na 50. Emma   Thompson se tu nachází ve   skutečně výborném   hereckém rozpoložení, při   kterém jí z mužských   kolegů zdatně kvituje Alan   Rickman. Toť mých   pozitivních 50%. O druhou   padesátku se zasloužil   prkenný Hugh Grant a   rozehrávající se Kate   Winslet. Její Mariannu   prostě neberu.

Těžko uvěřit, že tak   výtečnou režii nemá na   svědomí Angličan, jelikož   Ang Lee brilantně vystihnul   konzervativní a svázanou   atmosféru 19.století a   navrch servíruje krásné   obrazy nejen venkovského   života. Navíc je snímek   podepřen velmi dobrým   scénářem se spoustou   barvitých a vtipných   dialogů, jemuž ale nechybí   ani ironie a cynismus (o ten   se částečně stará Hugh   Laurie :-)), a naprosto   skvělým obsazením asi   všech postav, z nichž   nejvíc zaujmou dvě hlavní   představitelky. Avšak   neodpustím si to a poukážu   na Alana Rickmana, jenž je   až k neuvěření sympatický   a učaruje určitě všem.

Austen-Thompson je něco jako   záruka kvality, tenhle Rozum   a cit bez problémů obstojí   i při opakovaném   shlédnutí. Z hereckých   výkonů na mě naposledy   zapůsobil nejvíc Hugh Laurie   jako pan Palmer - jeho   kouzelná britská ironie mě   pokaždé rozesmála, ač   celkově neměla víc prostoru   než několik sekund.

Tento film je velice vtipně a   hezky natočen. Myslím že   Emma Thompson jej napsala   fantasticky a Ocsar ji byl   dán oprávněně. Herecky je   také skvělý, Winslet,   Thompson, Rickam (k   sežrání) Grant (jako vždy   trošku za blba :-) ). Vždy   když film davají v televizi   koukám se a bavím se!

Film natočený podle mého   nejoblíbenějšího románu   J. Austenové. Od prvního   shlédnutî v 90.letech   patří mezi moje srdcovky.   Dobrè obsazení a herecké   výkony, pěkné interiéry,   kostýmy a půvabná krajina.   Film' který pohladí každou   romantickou duśi.

Jelikož jsem nedávno viděla   film Pýcha a předsudek,   čekala jsem, jestli si jsou   tyhle dva filmy nějak   podobné. Myslím, že Rozum a   cit je natočen trochu jinak,   ale výsledek je stejně   skvělý.