Hlídač

Dvacítku panu Hrzánovi, hlavně za ten hrozný   smích, u kterého jsem se opravdu bavil. Ale   jinak šlo o nudný snímek, plný hluchoty a   náznaků. Možná v tom někdo něco našel, mne   však snímek ani na tento druhý pokus ničím   nezaujal. A to mám pana Hrzána v oblibě.

Jirka Hrzán v netradičně záporné roli   zakomplexovaného a trochu retardovaného   hlídače vězňů v kriminále. Na vězně je   měkký a hodný a svůj vztek si vybíjí na   svém psovi, kterého každé ráno, když se   vrátí z noční, bere na procházky a na   odlehlém místě ho mlátí kusem dřeva. Situace   se obrátí, když mu manželka vezme roha s   uprchlým trestancem....Děj filmu není situován   do určité doby, vypadá to, že by se mohl   odehrávat v třicátých létech minulého   století, režisér Ivan Renč tak asi udělal   schválně, neboť snímek vyznívá aktuálně v   jakékoliv časovém pásmu. Snové sekvence   hlavního hrdiny Vildomce probíhají v majáku u   moře, kde se on cítí osamocen a přitom rád.   Doprovází hudba Luboše Fišera. Zvláštní   film už jen kvůli Hrzánovi, který svůj   rozpolcený charakter hraje geniálně a je   obrovská škoda, že za svůj kratičký život   nedostal takových příležitostí více. Další   zajímavou roli uprchlého vězně si zahrál   hudební skladatel Karel Mareš. Hlídače bych   zařadil mezi poslední snímky už definitivně   doznívající Nové vlny.

Lidé jsou krutí a zlí. Být tak strážcem   majáku! Tam bych jim ukázal, že nejsem   neschopný hlupák bez odvahy!
V této   vynikající filmové studii děsivého dna   lidské povahy není žádný kladný hrdina.   Pochopitelně.
Mimo to jsem si povšiml ještě   jedné neméně znepokojující vlastnosti onoho   vzorného občana a milujícího synáčka   bachaře Vildomce: dokud byl plný dětinské   dobroty k lidem, trápil krutě zvířata (svého   psa a ptáčka v kleci), ale jakmile ze své   lidumilnosti prohlédl a začal být zlý na lidi,   odpláceje jim, hned už nesl láskyplně   kostičky pejskovi, kterého ještě včera   nemilosrdně týral bitím. - No, vlastně je to   docela logický závěr, a to nejen tohoto   zdařilého dramatu. Snad jsou to dokonce jakési   spojené nádoby.
A mně bylo líto, že už je   mu konec. Pokračování životních osudů takto   přerozeného Pepíčka Vildomce by bylo zrovna   tak zajímavé a podnětné. Být tak strážcem   majáku!

Stále skvělý film
I po letech skvělý film a to nejen pro   vynikající výkon Jiřího Hrzána.Povšimněte   si i obsazení některých rolí méně (či   mnohdy i zcela vzácně viděnými herci   (pražský kabaretní herec pan Loužecký či   semaforský skladatel a režisér Karel Mareš)

Josef Vildomec
Viděl jsem tento film jako asi 15-ti letý a už   tenkrát mě lehce zaujal a včera jsem si to   zopakoval.Hodně netradiční film,chvílema   úsměvný,jindy vážnější.Co však je   nepřehlédnutelné je herecký koncert Jiřího   Hrzána!

Velmi příjemné překvapení. Málo známý a   patrně nedoceněný film režiséra Ivana Renče,   ve kterém exceloval Jiří Hrzán. A co je   překvapivé, nebylo to v komediální, ale   vážné dramatické roli lehce úchylného   vězeňského dozorce, který má respekt ze   svých svěřenců - vězňů a tak si své   frustrace vybíjí na nevinném tvoru, svém psu.   Ale vše má své meze a tu následnou mentální   přeměnu zvládl po herecké stránce Hrzán   geniálně.

Tak toto je opravdu husté. Doslova mě to   přikovalo k obrazovce a sledovala jsem to jedním   dechem. Někomu to třeba může připadat nudné,   kdo nemá rád psychologické filmy, tak ať se   nedívá. Ale mě to opravdu zaujalo.