Hlídač

POZOR, SPOILER

Z vězeňských vrat vychází vězeňský dozorce Josef Vildomec. Nasedá na kolo a odjíždí. Doma jej čeká matka. Bydlí spolu sami dva. Pepa se nají a pak jde ven se psem. Toho uváže a surově zmlátí.

Když má pak dozor, ukazuje se, že je na vězně až příliš měkký. A když nemá co dělat, sní o tom, že je strážce majáku. Ve volnu zajde Pepa občas do cukrárny, ale také do kostelní věže, kde za bití zvonů vyhlíží okénkem ven. Pak opět tluče do psa. Pak má potíž s nadřízeným a kostelník, který jej vždy brával do zvonice, s ním posílá svou schovanku Marii. Ta má černou kůži. Oni ji tu totiž kdysi pradávno zanechali cirkusáci. Pepa se do ní zamiluje a míní pojmout za ženu. To se vůbec nelíbí jeho matce, ale nic se nedá dělat, je svatba.

Jednoho dne pomáhá Pepa nacpávat slamník trestanci Aloisi Červinkovi. Ten toho využije a prchá. Dostává se až k domku, kde bydlí Pepa. Mává na Marii a ona mu odnese jídlo. A zůstane u něj. To ovšem neujde matce, a hned to Pepovi řekne. Jenže on tomu nevěří.

Nakonec je Marie Aloisem přemluvena k trestné činnosti. Alois přepadne matku a vybere celý byt. Na Pepu je nasazen udavač, jeho kolega. Když se Pepa od matky dozví, co stalo, úplně se jeho postoj k trestancům změní...

Jiří Hrzán (30. 3. 1939 – 24. 9. 1980) byl na divadle, v televizi i ve filmu dobře známým představitelem komických hrdinů. Jednou z mála jeho dramatických filmových postav je hlídač vězňů Josef Vildomec, titulní hrdina málo známého filmu scenáristy a režiséra Ivana Renče. Oproti svým rozpustilým a groteskním figurám zde Hrzán ztvárnil zcela protichůdný typ hrdiny: Pepík Vildomec je doma poslušným synem a v práci zodpovědným a úslužným vykonavatelem příkazů. Ledasco si nechá líbit, a to i od vězňů, které hlídá. Tajně si však vybíjí vztek a ponížení na svém psu, jediné bytosti, která je slabší než on. Svatba s opovrhovanou nalezenkyní Marií a útěk jednoho z vězňů však započnou proces Vildomcovy proměny v sadistickou bestii…

Tento neobvyklý a v mnoha ohledech mimořádný film je jediným celovečerním dílem Ivana Renče. Jeho děj se odehrává v neurčité době a na neurčitém místě, a zcela se soustřeďuje na vnitřní život hlavní postavy (část vyprávění je věnována hrdinovým představám, které se odehrávají na mořském ostrůvku s majákem). Film, který přesvědčivě zpracovává temné stránky lidské psychiky a který se mimo jiné dotýká i rasismu, se v kinech i v televizi objevoval jen sporadicky. Kvůli tomu se neprávem ocitl mezi polozapomenutými díly české kinematografie.

Zdroj: ČT

Mladý vězeňský dozorce sní o majáku na mořském pobřeží. V zaměstnání cítí s uvězněnými a doma týrá psa. Jednoho dne se všechno změní.... Provokativní zobrazení rozvráceného charakteru (ukázněný a výborný výkon J. Hrzána) - zvláštní a mimořádný film. Po jeho natočení se režisér I. Renč už k režii hraného filmu nedostal.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu

(ČTV uvádí:28. dubna 1992)
Dva měsíce poté, co se v kinech objevil celovečerní debut režiséra Filipa Renče Rekviem pro panenku, se poprvé dostává na televizní obrazovky celovečerní debut jeho otce Ivana Renče, film Hlídač. Byl natočen v roce 1970, v kinech se hrál zhruba jeden rok a pak se na něj zapomnělo. Což je velká škoda, kterou je třeba napravit.
Ivan Renč vystudoval na pražské FAMU kameru a po absolutoriu začal pracovat v animovaném filmu. Tato oblast byla vždy jeho doménou a dosáhl v ní také pozoruhodných výsledků (připomeňme alespoň Zlatého berlínského medvěda za snímek Loutka, přítel člověka). Na přelomu let 1969 a 1970 dostal poprvé a naposledy příležitost natočit hraný film podle vlasmfho námětu a scénáře.
Děj filmu Hlídač se odehrává na přelomu dvacátých a třicátých let. Jeho hrdinou je mladý muž jménem Josef Vildomec. Již v dětství si hrál na hlídače vězňů a když dospěl, stal se jím doopravdy. Na rozdíl od ostatních bachařů se však Josef k vězňům chová až s nemístnou laskavostí. Své sadistické choutky si vybíjí až doma na svém psu, kterého vždy po návratu ze služby nemilosrdně ztýrá. Až když jeden uprchlý vězeň svede jeho ženu, zanechá mladý hlídač své laskavosti. Přestává snít i o tom, že je ušlechtilým a obětavým strážcem majáku - což byla dříve hlavní náplň jeho duševního života. Začne se chovat k vězňům se stejnou krutostí jako jeho kolegové. Se psem se naopak mazlí. Jak praví v režijní explikaci Ivan Renč, „stává se z něj naprostý realista".
Role Josefa Vildomce se stala hereckým koncertem Jiřího Hrzána, který zde podává svůj životní výkon před filmovou kamerou. Film o podivném hrdinovi (psychopatovi?, snílkovi?, idealistovi?) je samozřejmě také metaforou. Stejně jako příběh pana Kopfrkingla z Herzova a Fuksova Spalovače rnrtvol jej můžeme vnímat a interpretovat v několika rovinách. A tak to má být. Každý divák sleduje svůj vlastní film, každému, co jeho jest...
sdk Cinema 1992/4/51

Autor/Zdroj: sdk/Cinema