P.F. 77

Dobrý film, dobře natočený   s dobrými herci. Ale to je   vše. Ano, je to nadprůměr,   ale že by to bylo něco tak   výjimečného, jak to vypadá   z hodnocení, to se mi nezdá.

Jaroslav Brabec natočil   dobový příběh z temného   období Anticharty, kdy byli   umělečtí tvůrci a   pracovníci divadel a rozhlasu   na nátlak Komunistické   strany nuceni podepsat   nesouhlas s   "pamfletem" Charta   77 a tím souhlasit se   současným režimem a jeho   ideologií. Hnus, který   bohužel téměř všichni   podepsali. Až na pár   výjimek, mezi nimiž byla i   Vlasta Chramostová, která si   zahrála profesorku na Damu,   Lídu Damiánovou (ta však   zde kvůli nátlaku rodiny   podepsala). Co dělá z filmu   opravdu bezvadnou podívanou   je fakt, že Brabec film   natočil téměř jakoby   autentický dokument a   svědectví doby, ve kterém   se střídají barevné,   ostré, matné a černobílé   kompozice a spolu s   původními archivními   materiály tvoří dokonalou   souhru. Jakoby film pocházel   přímo z roku 1977. Vlasta   Chramostová se do své role   totálně ponořila a díky   svým zážitkům jí vtiskla   opravdovost a pravdivost.   Čest její památce, neboť   právě odešla do   uměleckého nebe za svým   manželem Stanislavem Milotou.   Ostatní role, jak studentů,   profesorů, estébáků a   všech dalších postav jsou   zahrány někdy až s mrazivou   chladnokrevností. Jakoby   všichni se svými rolemi   naprosto splynuli. A to se už   dnes u takového druhu filmu   vidí jen málokdy. V   poslední třetině atmosféra   houstne víc a víc,   dramatičnost se zarývá až   do morku kostí, až dospěje   k tragickému vyústění.   Strašlivá ukázka   normalizačního bahna, kde   charaktery lidí byly ničeny,   křiveny a ušlapávány   komunistickou zvěří. Hanba   všem těm bolševickým   bestiím!!!!