P.F. 77

Velká herecká příležitost pro Vlastu Chramostovou v její porevoluční filmografii. V hlavní roli Lídy Damiánové, profesorky herectví, je postavena před dilema v souvislosti se zveřejněním Charty 77. Nejen ona, ale i další hrdinové řeší své morální postoje, u mnohých dochází k vykrystalizování jejich skutečných charakterů. Na zajímavosti této televizní inscenaci dodává fakt, že zčásti byla nasnímána digitální kamerou. Vlasta Chramostová za svůj výkon získala televizní cenu Elsa za rok 2003.

Hlavní hrdinku televizního filmu, herečku Ludmilu Damiánovou, provází toto celoživotní trauma: její otec, prvorepublikový generál, zůstával se svými vojáky v pohraničních pevnostech tak dlouho, až sami okupující nacisté jeho odvahu ocenili. Nechali ho v klidu demobilizovat a penzionovat, ale za heydrichiády si na něj vzpomněli a chtěli, aby Heydrichovy vrahy odsoudil. Statečný generál to ovšem neudělal, a tak ho popravili. Jeho jediná malá dcerka přišla o otce.
V lednu 1977, kdy se příběh filmu odehrává, je Ludmila Damiánová jednou z předních českých hereček. Je to grande damme, která hraje v Národním divadle. Učí na divadelní fakultě, má lásku a respekt svých studentů. Není sice ve straně, ale už má i léta na to, aby jí i po osmašedesátém roce dávali pokoj. Stačí, když nedělá potíže. Nestýká se například se svými dávnými přáteli, kteří jsou nyní disidenty, a oficiálně se může rozumět samo sebou, že s komunistickým režimem souhlasí. Opak je sice pravdou, i to každý ví, ale herečka akceptovala celonárodní model chování.
Ovšem i ona si prožije okamžik, který se v nějaké podobě vyskytne v životě každého člověka: jak jednat v souladu se svým svědomím, když jsou tomu okolnosti krajně nepříznivé?
I Lída Damiánová má jediného syna. A musí volit mezi ním a svým přesvědčením. Zdá se sice, že v sedmdesátých létech minulého století už nemůže jít doopravdy o holé životy, ale i zápas o ten přenesený význam ve smyslu celistvosti lidské osobnosti, která jedná v souladu se svým myšlením, je těžko řešitelný. Nehledě na to, že sami nikdy nemůžeme dopředu odhadnout, jaké důsledky naše chování přinese pro jiné - a tak v konci příběhu se přece jen lidským životem platí.
Drama, které je konkrétně zasazeno do jednoho z pohnutých okamžiků naší země a které má, jako každé dobré dílo, obecnou platnost, napsali Jelena Mašínová a Pavel Kohout.
Jejich televizní tvorbu diváci léta pozitivně registrují: ať už je to známý seriál Konec velkých prázdnin či televizní hra Hodina pravdy anebo poslední v řadě, film Hodina tance a lásky.

Zdroj: ČT

POZOR SPOILER

Herečka Ludmila Damiánová slaví v divadle se svými studenty konec roku. Všichni, co jsou s ní, chystají Shakespearovu tragédii Romeo a Julie. Lidka nezůstává do konce, má totiž rodinu. Ale ještě než odejde, svěří se jí studentka Hana se svým vztahem k Petrovi. Oba hrají hlavní role. Hana také hovoří o panu Petrákovi, který kdysi pro Lidku psal a snad spolu měli i vztah.

Cestou domů se Lidka zastane dvou svých žáků, které lustrují příslušníci VB.

Doma Ludmilu očekává dospělý syn Michal a jeho žena Olga. Michal má být „povýšen“, respektive „jmenován“.

Petr se Ludmile svěřuje, že se stýká s Petrákem. Ten už je oficiálně zakázaný.

Děkanka hovoří o Chartě 77 a chce, aby se všichni k tomu nějak postavili. Ale nikdo to nečetl. Hlavní aktéři jsou prý právě Petrák a Jáchym Studenovský. Tato věcička se dostává do rukou Lidce prostřednictvím Petra, který jí to přinesl v době představení. Ona to nečetla, ale ukryla a spěchala na pódium.

Michal se matky ptá, zda v tom nejede, protože právě proto se čeká na jeho jmenování.

V divadle se objevuje novinka, je nutno se podepsat na listinu. Ta bude později zneužita. To ovšem nikdo neví. A žáci na profesorku Damiánovou naléhají, aby jim Chartu přečetla. Ona zatím odmítá.

Pak se setká s Petrákem a předává mu peníze od sousedky, která však chce zůstat inkognito. Petrák je má předat Jáchymovi. A následně odmítá na schůzi ve škole souhlasit s podpisem něčeho, co nečetla.

Ohlas schůze se projeví i doma, kdy Olga a Michal odmítnou s matkou večeřet.

Při přebírání výplaty se Lída dozví, že se má zúčastnit společného protestu přímo ve zlaté kapličce, a aby nemusela, vyhledá svého kamaráda psychiatra. Ten její prosbě o hospitalizaci nevyhoví. A tak jí nezbude, než se přidat k ostatním kolegům. Z čehož má radost syn, neb ihned poté je oficiálně jmenován. Zato její žáci nejsou nadšeni a dají to patřičně najevo. Petr přichází pozdě a hned se přiznává k podpisu Charty, kterou přinesl s sebou. Ovšem udavač rychle zpraví paní děkanku a Petr nezapírá. Ihned je jeho studium přerušeno a ihned má za zadkem dva estébáky. Ti se s ním nijak nemažou a zatýkají jej, ačkoli oni tvrdí, že zatčen není. Hana spáchá sebevraždu. Jejího pohřbu se účastní i StB. Ale to paní Lídě nevadí a přednese zcela nezávadnou pohřební řeč…