Láska z pasáže

Život naší zlaté mládeže   v oněch letech. Možná až   trošku otázka jak prošel   tehdejší cenzurou neboť se   v něm ukazuje to co u nás   údajně neexistovalo stejně   jako třeba v Bony a klid (i   když to byl přeci jen   silnější kalibr) .
Na kolik se liší od   dnešní zlaté mládeže?   Vedle dnešních zfetovaných   a ožralých dětí   válejících se v různých   "klubech" a koutech   působí tento film dnes   možná až směšně a   infantilně se svými flámy a   průšvihy těch   dvacetiletých staroušů v   osmdesátkách. Každopádně   patří, ale k tomu   výbornému co se u nás tehdy   natočilo a není třeba   hodnotit herecké výkony ani   scénář. Úspěch filmu do   dnešních dnů hovoří sám   za sebe.

Soukupova tvorba vznikala v   době, kdy jsem ještě kálel   do plenek nebo jezdil na   oranžový tatrovce, ale i tak   trošku vnímám dobu 80tek a   jeho filmy mám rád. Za jeho   nejlepší díla sice   považuju kamaráda do deště   a discopříběh, ale i tohle   docela šlo. Vyborná muzika,   která se hraje ještě   dneska, zajímavá zápletka,   sušenky pod rohožkou a   tenkrát strašně stupidní   systém vkladních knížek,   který mohl vybrat každej   jantar. 50%

Reálný příběh z reálné   doby ve slušném podání a s   příjemným hereckým   obsazením.Ale něco vám   řeknu: nesnáším ten konec   , protože Lukáš Vaculík je   tam tak uvěřitelný, až se   mne to osobně dotýká.

V 80. letech 20. století se u   nás vyrojilo několik   podobných   "realistických"   filmů o současné mládeži,   které měly za úkol mapovat,   ale také vychovávat neboli   ukazovat důsledky   "nevhodné"   životní cesty. Lásku s   pasáže, Kamarády do   deště, Discopříběh, Bony   a klid a další jsem neměl   příliš rád, protože   jednak jsem žil jinými   ideály, jednak jsem je bral   jako filmy poplatné režimu.   S odstupem se však dá   říct, že vznikly zajímavé   "dokumenty" části   tehdejší doby.

Další vzpomínka a   závěrečná melodie, hit..   největší z nálezů a   ztrát. Trochu přes, ale   příběh o vykradačích   bytů a šlechtě ,která se   pohybuje v těch nejlepších   barech. A tne kontrast, jak se   jedni lopotí za svými   štěstíčky a druzí   "žijí" a   proplouvají životem. A   nakonec se objeví někdo, kdo   ho má rád, skutečně rád.   V tom filmu je spousta   zajímavých míst a Vaculík   je víc než dobrej.

Tenkrát jsme na to koukali   vyjukaně, dnes je to   nostalgie se spoustou herců.   Ale praktiky podvodů a   krádeží jsou stejné tehdy   i teď.

Vztah mezi Pavlem a Janou   postupně přerůstá v   citový vztah, ale Jana se   postupně stává Pavlovým   slabým místem pro jeho   partu. Jde o pokus do života   tehdejší mládeže, který   se živí různě, jen ne   poctivě (třeba podvody,   vekslováním a krádežemi).   Idylický vztah Pavla a Jany   nemá v tomto světě   sebemenší šanci, aby   přežil. Na tu dobu před 30   lety měl film dobré herecké   obsazení (Vaculík,   V.Dlouhý, Vašut, Jandák)

Původně slušňák Pavel se   zaplete se zlodějskou partou,   které dává tipy na   prázdné byty. Nemůže   skončit jinak, než v   márnici. Film mě neujal   před pětadvaceti lety a   stejně tak při nedávné   repríze.

na svou dobu a datum vzniku to   bil kino hit obsazení  
je vcelku slušné   život naši zlaté mládeže   převeden na plátno

Nevim ale tohleto mě teda   zaujalo asi stejnak jako   Kamarád do deště - tim   myslim že vlastně   vůbec.Navíc doteďka sem   nepochopil proč Pavel dopad   tak jak dopad, co se mu   vlastně stalo??

Láska, která nedopadne   vůbec dobře. SMRTÍ.   Přiznám se, ač nerada, tak   jsem brečela, jak ho našla v   tom domě na schodech a   nakonec jí umřel v   náručí. Opravdu smutné.   Skvělé herecké výkony a   skvěle zpracované na tu   dobu.

Tento film mě moc nezaujal,   Vaculík je tam skvělý ale   že bych si to pustila znova   to ne.Přijde mi to, že je to   vlastně film o ničem.

Smutné, hezké i poučné.
Mám ráda tento film, i když   jeho smutný konec je poněkud   v rozporu s úsměvnějším   průběhem děje. Ale snad to   tak má být. Nutí k   zamyšlení, jak jeden den   může být pro mladého   člověka bezstarostný a   plný slunce, a hned druhý   den přijde tragédie a velká   životní ztráta. Lukáš   Vaculík již od velmi   mladého věku prokazuje, že   je skutečný Herec s velkým   H. Taťána Kulíšková byla   později filmem neprávem   opomíjená, domnívám se,   že její herectví bylo   přirozené a přesvědčivé.   Ve filmu můžeme skrytě   najít i touhu po něčem   lepším, co se nám nemůže   splnit.

Jeden z filmů, na které se   chodilo v upocených   80.letech. V té době   téměř každý toužil v   Čechách po kapitalismu a   životě na Západě, ale ne   vesměs ani tak po demokracii   a osobních svobodách, ale po   "západní"   životní úrovni. Nu a   veksláci, o nichž vypráví   tento film, nebo to spíš   předstírá, byli ti, kdož   se zdáli způsobem života a   svými příjmy, byť   nelegálními, být nejblíže   onomu západnímu snu.