Kabinet dr. Caligariho

Ranné období němého filmu   je obecně prezentováno jako   éra grotesek, tudíž by mě   docela zajímalo jaké byly   reakce tehdejších diváků   na tento druh filmů. Nebýt   kulis, u nichž jsem ocenil   především židle   úředníků, jež působily   zcela symbolicky, dal by se   celý příběh hodnotit jako   laciný hororový brak, ale   retrospektivní vyprávění a   závěrečné rozuzlení jsem,   u filmu z roku 1919, opravdu   nečekal. To přeběhlo dobu o   několik desetiletí. Film se   stává nesmrtelným, když je   inspirací pro další   generace tvůrců, a že   např. takový Tim Burton   čerpal, je více než jasné.   Viděl jsem sedmdesáti   minutovou zrestaurovanou verzi   s hudbou z roku 1993 od   Rainera Viertlböcka, jež   působí značně   psychedelicky a k atmosféře   snímku docela sedí.

Na tomhle filmu je dokonalé   úplně všecko. Kupříkladu   už jen gesta a mimika herců   jsou tak výrazné, že by se   daly oželet i dobové titulky   z té úžasné zlaté němé   éry a rozuměli byste všemu!   Ve srovnání Kabinetu dr.   Caligariho s dnešním   pojetím výroby filmů (už   ne uměleckou tvorbou)   působí moderní filmy jako   pouhá domácí videa či   televizní reportáže. Jak k   tomu mohlo dojít?

Dnes uz spis usmevne nez   hruzunahanejici, ale i po tech   letech si to udrzuje stale   silnou atmosferu, ktere   prispiva i stara technologie   pouzita pri nataceni.

Neuvěřitelně živoucí   fosilie. Samozřejmě   největší pozornost na   sebe strhává výtvarno -   groteskně skácené budovy,   deformovaný nábytek,   vyšinuté malby. Ale film   je dodnes působivý i jako   celek včetně dodatečného   hudebního doprovodu. Při   některých scénách je   hrůza skoro hmatatelná,   nechybí nečekané zvraty:   hodně takových starých   klasických kousků si lze   vychutnat jako přelomové   ale historicky zaprášené   dílo, kde není těžké   děj dopředu odhadnout.   Caligari je nevyzpytatelný   i dnes a co se týče   závěru, znepokojivý je   slabé slovo. Poslední   výstup ve mně zanechává   podobný pocit jako Dale   Cooper před zrcadlem na   konci Městečka Twin Peaks.   Vděčný námět k   filozofickým rozborům   stejně jako horor, který   zástupy svých žánrových   potomků strčí do kapsy.

Tenhle film jsem viděl s   živou kapelou v pozadí   která jej hudebně   dokreslovala vlastním   jazzíkem takže možná budu   trochu nadhodnocovat...   Každopádně i po filmové   stránce se jednalo o   nevšední zážitek, skvěle   promyšlený příběh s   grandiózním závěrem.

Hodne zvlastni,   expresionisticky film, ktery   je zajimavy hlavne jako jeden   z milniku svetoveho filmu a   hororoveho zanru.

Právem patří tohle dílo do   top filmů na světě. I po   těch letech jde občas mráz   po zádech. Dal bych to do   škol jako součást zlatého   fondu kinematografie.

Výborný film-sice je starý,   černobílý takže pro   někoho je to film k ničemu,   ale opak je pravdou! Je to xxx   let starý film, ale je to   dobrý horor jako například   Upír z nosferatu(1922).

Vidět tento film je rozhodně   zajímavý a velmi silný   zážitek. Pětihvězdičková   záležitost to však není...

Ten film je prostě úžasný!   Je skoro sto let starý a   přitom tak moderní! Člověk   si skoro až chce   představovat, ajk režisér   diriguje herce, aby se   tvářili přesně tak   ukázkově hororově. A ty   dekorace a kostýmy! To je v   podstatě ta pravá absurdita,   že v roce 1919 natočil   někdo horor s kubistickými   dekoracemi a kostými. Celé   to působí naprosto   absurdně, přitom tak   živě.....

Osobně mám radši Upíra   Nosferatu, ale i Caligari je   skvělou ukázkou toho, jací   umělci, skuteční umělci,   natáčeli již téměř před   devadesáti lety. Kabinet je   uměleckým dílem, snad   spíše výtvarným než   filmovým a rozhodně   neztrácí svou hodnotu ani po   tolika letech, co už je mezi   námi.

Hrůzostrašný a děsivý   skvělý film s neskutečnou   hudbou, která dělá temný   dech děje filmu. Řek bych,   že to byl takový první   pořádný horor, další   kvalitní horor byl Upír   Nosferatu (1922).