Kabinet dr. Caligariho

Na tomhle filmu je dokonalé   úplně všecko. Kupříkladu   už jen gesta a mimika herců   jsou tak výrazné, že by se   daly oželet i dobové titulky   z té úžasné zlaté němé   éry a rozuměli byste všemu!   Ve srovnání Kabinetu dr.   Caligariho s dnešním   pojetím výroby filmů (už   ne uměleckou tvorbou)   působí moderní filmy jako   pouhá domácí videa či   televizní reportáže. Jak k   tomu mohlo dojít?

Ranné období němého filmu   je obecně prezentováno jako   éra grotesek, tudíž by mě   docela zajímalo jaké byly   reakce tehdejších diváků   na tento druh filmů. Nebýt   kulis, u nichž jsem ocenil   především židle   úředníků, jež působily   zcela symbolicky, dal by se   celý příběh hodnotit jako   laciný hororový brak, ale   retrospektivní vyprávění a   závěrečné rozuzlení jsem,   u filmu z roku 1919, opravdu   nečekal. To přeběhlo dobu o   několik desetiletí. Film se   stává nesmrtelným, když je   inspirací pro další   generace tvůrců, a že   např. takový Tim Burton   čerpal, je více než jasné.   Viděl jsem sedmdesáti   minutovou zrestaurovanou verzi   s hudbou z roku 1993 od   Rainera Viertlböcka, jež   působí značně   psychedelicky a k atmosféře   snímku docela sedí.

Dnes uz spis usmevne nez   hruzunahanejici, ale i po tech   letech si to udrzuje stale   silnou atmosferu, ktere   prispiva i stara technologie   pouzita pri nataceni.

Neuvěřitelně živoucí   fosilie. Samozřejmě   největší pozornost na   sebe strhává výtvarno -   groteskně skácené budovy,   deformovaný nábytek,   vyšinuté malby. Ale film   je dodnes působivý i jako   celek včetně dodatečného   hudebního doprovodu. Při   některých scénách je   hrůza skoro hmatatelná,   nechybí nečekané zvraty:   hodně takových starých   klasických kousků si lze   vychutnat jako přelomové   ale historicky zaprášené   dílo, kde není těžké   děj dopředu odhadnout.   Caligari je nevyzpytatelný   i dnes a co se týče   závěru, znepokojivý je   slabé slovo. Poslední   výstup ve mně zanechává   podobný pocit jako Dale   Cooper před zrcadlem na   konci Městečka Twin Peaks.   Vděčný námět k   filozofickým rozborům   stejně jako horor, který   zástupy svých žánrových   potomků strčí do kapsy.

Právem patří tohle dílo do   top filmů na světě. I po   těch letech jde občas mráz   po zádech. Dal bych to do   škol jako součást zlatého   fondu kinematografie.

Výborný film-sice je starý,   černobílý takže pro   někoho je to film k ničemu,   ale opak je pravdou! Je to xxx   let starý film, ale je to   dobrý horor jako například   Upír z nosferatu(1922).

Tenhle film jsem viděl s   živou kapelou v pozadí   která jej hudebně   dokreslovala vlastním   jazzíkem takže možná budu   trochu nadhodnocovat...   Každopádně i po filmové   stránce se jednalo o   nevšední zážitek, skvěle   promyšlený příběh s   grandiózním závěrem.

Vidět tento film je rozhodně   zajímavý a velmi silný   zážitek. Pětihvězdičková   záležitost to však není...

Hodne zvlastni,   expresionisticky film, ktery   je zajimavy hlavne jako jeden   z milniku svetoveho filmu a   hororoveho zanru.

Osobně mám radši Upíra   Nosferatu, ale i Caligari je   skvělou ukázkou toho, jací   umělci, skuteční umělci,   natáčeli již téměř před   devadesáti lety. Kabinet je   uměleckým dílem, snad   spíše výtvarným než   filmovým a rozhodně   neztrácí svou hodnotu ani po   tolika letech, co už je mezi   námi.

Hrůzostrašný a děsivý   skvělý film s neskutečnou   hudbou, která dělá temný   dech děje filmu. Řek bych,   že to byl takový první   pořádný horor, další   kvalitní horor byl Upír   Nosferatu (1922).

Ten film je prostě úžasný!   Je skoro sto let starý a   přitom tak moderní! Člověk   si skoro až chce   představovat, ajk režisér   diriguje herce, aby se   tvářili přesně tak   ukázkově hororově. A ty   dekorace a kostýmy! To je v   podstatě ta pravá absurdita,   že v roce 1919 natočil   někdo horor s kubistickými   dekoracemi a kostými. Celé   to působí naprosto   absurdně, přitom tak   živě.....