Hlas moře

Hlavná myšlienka filmu je ,   v podstate voľba eutanázie ,   ktorá je stále nevyriešená   , žiť či nežiť , sú pre   aj proti , krásný a dojemný   príbeh .

Teórie heliocentrického systému
Tento snímok rieši citlivý   problém. Eutanázia, áno či   nie. Keďže som sa s tým   nestretol osobne nikdy,   nedokážem odpovedať a   neprísluší mi to nijako   hodnotiť. Možno keby som   niečo v okolí poznal, možno   by som mal v tom jasnejšie.   Jedno viem zasa iste. Život   je dosť krásna vec a nie je   jednoduché o ňom jednoducho   rozhodovať. Film sa snažil   hrať na umenie, podsúva nám   jediný správny názor a   akože nás má fascinovať   hereckými výkonmi. V   konečnom dôsledku na mňa   zapôsobil presne opačne. Čo   mala byť strhujúca dráma a   výpoveď človeka so smutným   osudom, film vyznieva ako   manipulatívny a vypočítavý   ťah režiséra pozbierať   nejaké tie filmové ceny.   Zasa jeden z tých filmov,   "kráľ je nahý".   Hlavný herecký výkon je   tragický v tom, že hlavná   postava všetkých poučuje o   svojej jedinej pravde,   všetkých ponižuje,   zosmiešňuje a nepripúšťa   nič iné, iba svoje ja.   Život je zložitý a preto zo   začiatku filmu to vyzeralo,   že to bude niečo pekné,   nejaké to hľadanie krásy a   možno štipku chuti do   života, po začiatku to však   išlo jediným neomylným   režisérovym zámerom a to   obhájiť eutanáziu. Určite   títo ľudia trpia a možno je   to skutočne jediné riešenie   a uľahčí im utrpenie, ale   tu to bolo podané takým   nepríjemným spôsobom, že   vlastne smrť je fajn.   Ostatné postavy tiež dosť   iritovali, hlavne tá   neodbytná, tá to v hlave   nemala v poriadku. Jediní dva   oponenti (kňaz a brat) boli   zosmiešnení a vykreslení   ako zaostalci. Ak chceli   tvorcovia podsunúť divákovi   problematiku práva na   dôstojnú smrť, tak to mali   spraviť citlivo a jemne, nie   takto arogantne a cynicky.   Pozitívom krásne zábery   vidieka a mora, plus krásna   jazda autom

Brilantně zahrané ale   přespříliš zdlouhavé   drama o muži, který má po   letech stravených na   nemocničním lůžku jediné   přání a to důstojně   zemřít. Javier Bardem je   výborný ale film se vleče   příšerně pomalu.

Téma euthanasie je a zřejmě   ještě dlouho bude velmi   kontroverzním tématem.   Tenhle film se ale nesnaží   přiklonit si diváka na tu   nebo na druhou stranu, jen   velmi citlivou formou   vyprávění se snaží popsat   příběh člověka, který je   již třicet let upoután na   lůžko a takový způsob   života se mu nezdá   důstojným.

Kvalitna brblacka od zaciatku   do konca - hudba mi stylom   pripominala skor irsku nez   spanielsku ale pasovala   [pardoxne az na jednu otrasnu   spievanu spanielsky]

/5.8.12/ cz dab   pro SPI Nezávislá televizní   společnost Saga TV, s. r. o.   v roce 2005 [pip]

"Film, který donutí   přemýšlet." To je   strašné klišé, ale tady   skutečně sedí. Mám rád,   když autor nedává   jednoznačné odpovědi, v   příběhu ochrnutého muže,   který dlouhá léta bojuje za   právo zemřít, to platí   dvojnásob. Mám rád Javiera   Bardema. Mám rád Galicii,   kde se film odehrává.   Vlastně nemám co vytknout, i   když nějakou bouři emocí   to ve mně taky nevzedmulo.   Prostě zajímavý, podnětný   snímek.

Tenhle film nebyl zas tak   strašně úžasnej když sem   se na něj díval, mohl bejt   např. trošičku kratší,   konec už byl malinko   zdlouhavej, ale patří k těm   filmům který ve vás hodně   zanechaj a odnesete si hodně   do života, proto tak vysoký   hodnocení.

... „Chci zemřít, protože   takový život, takovým   způsobem, pro mě nemá cenu.   Chápu, že by se ostatní   postižení mohli urazit,   když tvrdím, že takový   život nemá cenu. Nechci   nikoho soudit. Kdo jsem já,   abych soudil ty, co chtějí   žit?“. Pochopitelné   důvody člověka, který chce   důstojně zemřít, protože   nechce dál žít život...   „který vylučuje   svobodu.“ A stejně   pochopitelné a někdy i   trochu sobecké důvody lidí,   kteří nechtějí ztratit   toho, koho milují, kdo je   součástí jejich života.   Obyčejně podané a o to   věrohodnější názory   úzkého kruhu rodiny a   přátel. A zjednodušený,   polemiku nepřipouštějící,   názor neomylné církve.   Nádherně natočený   příběh charismatického   muže, který už nechtěl   přijímat jen ... „drobty z   toho, co dřív bývala má   svoboda.“

Vůbec to na mě nezapůsobilo   tak, jak jsem doufal.   Některé pasáže mi přišly   zbytečně zdlouhavé a   ústřední hrdina se mi zdál   až moc moudrý, takový pan   bezchybný.

Hned na začátek je dobré   objasnit, co zůstalo českým   divákům skryto. Originální   název Mar adentro je totiž   trochu hrou se slovy a   potažmo i podstatou filmu.   Mar adentro totiž znamená   jednak „na širém, volném   moři“, ale také by se to   dalo přeložit jako „moře   uvnitř“. Někomu stačí   moře uvnitř, někdo o něm   nechce jen snít, ale fyzicky   ho zažít. Příběh na téma   euthanazie začíná s   mírnými příznaky   sentimentálního cajdáku,   ale to se v průběhu   zlepší. Občas to na   poslední chvíli zachrání   vtip, cynická poznámka nebo   znejistění diváka, který   na chvilku vážně pochybuje   o tom, zda hlavní hrdina   svoji bezmocnost opravdu jen   nehraje. Nikdo tu není   dokonalý a svatý ani   špatný a zavrženíhodný.   Nemohoucí Ramón trousí své   vtipné poznámky a moudra a   přitom nemilosrdně komanduje   svého synovce. Hrdinův bratr   je prostý venkovan (což je   umocněno tím, že mluví   galicijsky), který má   Ramóna rád i přesto, že s   ním nesouhlasí a že se   všechno točí jen kolem   něho. Švagrová o něj   pečuje s láskou, ale i   patřičnou žárlivostí a   majetnictvím, jež si po   určité době osobují   všichni opečovávatelé.   Dvě ženské zvenku pak   přinášejí další pohledy   – intelektuálka Julia,   která nakonec víc mluví   než koná až ji její   vlastní nemoc zdolá a   naivní Rosa hledající smysl   života v někom, do koho by   se přilepila. Nikdo, kdo se   sám neocitl v situaci volby   mezi životem a smrtí nemá   právo se k věci jakkoli   vyjadřovat. Nikdo a nijak.   Bohaté po všech stránkách   jako dobrý oběd :-)