Sedmnáct zastavení jara [TV seriál]

Když jsem seriál viděl   před lety, v premieře,   fandil jsem mu a velice jsem   mu fandil a jak jsem nabíral   rozum, tak to jaro přestalo   mě imponovat, snad jen jeden   díl byl na slzyčku, když   špionka s dítětem prchá a   nad hlavou jí lítají   kulky...

Nedávno jsem si tenhle   sovětský seriál znovu   přehrála na DVD - a na   rozdíl od podobného dílka   o Hansi Klossovi mne "17   zastavení jara" opět   vtáhlo do děje. Velký   podíl na tom určitě má i   herecký výkon hlavního   hrdiny,až neskutečně   charismatického V. Tichonova.   (Jeho podepsanou fotku i   vzpomínku na hezký   úsměv,se kterým mi ji na   rušné pražké ulici   tenkrát, před nějakými 30   lety podal, mám schovanou   dodnes - heč,heč...) :-))

Malá chybička v   obsahu.Počas vojny sa tajná   polícia v Sovietskom Zvaze   nevolala KGB, ale NKVD. Až   13. marca 1954 bol vytvorený   Výbor pre štátnu   bezpečnosť (KGB)

I když je to film z   "totality" je velmi   dobře zpracován,
byl   přirovnáván k polskému   seriálu Kapitán Klos, kdo se   zajímá o druhou světovou   válku, měl by tento seriál   mít
ve své   filmotéce.

…. „ Budeme vám   vyprávět o některých   událostech posledního   válečného jara. Posledního   jara války. Za tři měsíce   bude fašismus poražen, ale   teď probíhají nelítostné   boje na Odře, pod   Budapeští, v Pomořansku.   Budeme vám vyprávět jen o   17 dnech tohoto jara.“ Tak   začíná seriál, který jsem   jako dítě sledovala s očima   navrch hlavy. Otto von   Stirlitz, obratný řečník a   stratég ve službách   sovětské tajné služby, byl   můj milovaný hrdina a v   německé uniformě mi   připadal neodolatelný. Rusky   zpívanou píseň jsem měla   (přes velké protesty mámy)   nahranou na kotoučáku a to   hned za úvodní klavírní   skladbou. Teď s odstupem   času, mohu jen potvrdit své   hodnocení, které si seriál   u mě udrží i nadále. A   přiznávám, že všech 12   dílů vysoké špionážní   hry jsem si s velkou chutí   zopakovala. Před lety na mě   nejvíc zapůsobila emotivní   scéna výslechu ženy za   přítomnosti jejího nedávno   narozeného dítěte a jako   další, beznadějná situace   ženy na útěku před   gestapem, která je schovaná   v kanálu se dvěma kojenci v   náručí. A dnes k nim   přibylo i rozloučení   Stirlitze s vlastní ženou,   kdy se na sebe mohli pouze   dívat, a to každý od svého   stolu vzdáleni od sebe přes   celou kavárnu, přitom to   bych si bez připomenutí už   nepamatovala. Abych to nějak   uzavřela, ne vše co mělo   nálepku CCCP bylo nutně   špatné a „Sedmnáct   zastavení jara“ určitě   stojí za vidění i přes   stáří 33 let.