Josseline Gaël

Francouzská herečka Josseline Gael, vlastním jménem Jeannine Jeanne Augustine Blanleuil, se narodila v Paříži dne 4. 2. 1917. O Josseline, a jejích začátcích se toho mnoho neví. Chodila do klavíru, učila se zpívat a tančit, navštěvovala hodiny herectví. V období okupace Francie za II. světové války byla brána jako nepřítel národa, a byla odsouzena k trestu smrti….

Jeaninne se objevila, nebo chcete-li debutovala ještě v éře němého filmu jako třináctileté dítě v roce 1924. Film měl název: Le Stigmate de Maurice Champreux, v malé roli, ale už v té době její pikantní, mladinká tvář zaujala. O šest let později přišel na řadu zvukový film. Nyní už pod jménem Josseline Gael - hrála od roku 1930 do roku 1943 ve čtyřiceti osmi filmech z toho jen jeden byl němý.

Mezi první zvukové filmy patří z roku 1930 - Une femme a menti, následoval - Les Amours de minuit, s kolegou Marcem Allégretem, a pro německé biografy to byl film - Mitternachtsliebe v režii Karl Froelicha. Každý rok natočila v průměru až čtyři filmy, a byla velice oblíbená a také patřičně vytížená. Přesto si vyzkoušela i roli v divadle, hrála úspěšně v roce 1933 v Bídnících Victora Huga - Cosettu, a o rok později jí ztvárnila také před kamerou - v Les Misérables, v režii Raymonda Bernarda.

Jen několik filmů namátkou z její osmileté filmografie: Jeunes filles á marier, Monsieur Sans-Gene v režii našeho režisera Karla Antona, Pluie d'or, Ma petite marquise – režie Robert Péguy, Remontons les Champs-Élysées v režii Sachy Guitry, L'An 40 v režii Fernanda Riverse, Chambre 13, La Neige sur les pas, nebo poslední film, který natočila částečně v Itálii a ve Francii - do kin se dostal v roce 1943 - Le Soleil de minuit v režii Bernarda Rolanda.

V roce 1936 se provdala za herce Julese Berryho, a v roce 1938 se jim narodila dcera Michéle Berry. Lidé často dělávají chyby, a Josseline se jich dopustila zřejmě víc, než by byla chtěla. Především opustila manžela i dceru poté, co se seznámila s Tony – Antoniem Saunierem, členem francouzského gestapa, který byl původně „kápem“ neslavných a obávaných Bande Rouge, a stala se jeho milenkou. Bylo to v roce 1943. Vedla s ním sice naprosto luxusní a bezstarostný život, ale těsně před koncem války byli oba zatčeni francouzskými partyzány, a po válce odsouzeni spolu se členy gangu k trestu smrti, přesto, že Josseline tvrdila, že se nikdy na žádném zločinu a udávání, nebo napomáhání gestapu nepodílela.

Proces se odehrával v roce 1946, byla to senzace, protože v nich figurovaly dvě sice rozdílné, ale svým způsobem „velmi slavné“ osobnosti. Všichni odsouzení měli být popraveni zastřelením. Jules Berry, který byl s Josseline stále formálně ženatý prosil za svou ženu už vzhledem k jejich dceři o udělení milosti. Byla ji však snad i z psychologických důvodů udělena až na popravišti, kdy bylo doručeno nejen její omilostnění, ale i odebrání občanských práv francouzského občana po celý život, a zákaz umělecké činnosti na deset let. Po propuštění musela složit velmi vysokou finanční pokutu.

Josseline Gael, zemřela v osamění v Saint-Michel-d'Entraygues, v Charente v kraji Poitou ve Francii, dne 10. 8. 1995.

Marta Holubová-clara.bow

Autor: clara.bow

Zázračné dítě, závratný vzestup, více než čtyři desítky filmů, sláva, úspěch, pak z hvězdného piedestalu pád do hlubin a půl století života v naprostém zapomnění. Takový byl život francouzské hvězdy předválečného filmu Josseline Gaël. Narodila se 4. února 1917 v Paříži jako Jeannine Blanleuil a od dětství jevila nadání, především pohybové. Již v letech 1924 a 1926 se objevila v dětských rolích ve dvou němých filmech, s příchodem zvukového filmu se začala uplatňovat hned v jeho začátcích. Byla v té době teprve dospívající třináctiletou dívkou, přesto dostala poměrně velkou příležitost ve francouzské i německé verzi filmu LÁSKA K PŮLNOCI (Les amours de minuit, 1930; Mitternachtsliebe, 1930). Následně hrála další velkou roli ve filmu TOUT CA NE VAUT PAS L'AMOUR (1931), kde po jejím boku stál začínající Jean Gabin.

Bylo jí patnáct a měla za sebou již velké role v bezmála deseti filmech (kolísavých uměleckých kvalit, což je nutno dodat); vzhledem k věku nebyla ještě idolem v pravém smyslu slova, ale její hvězda rychle stoupala. Své nadání rozvíjela studiem klasického tance i herectví a přicházely další nabídky k natáčení. V roce 1934 hrála hlavní ženskou postavu Aurory ve filmu HRBÁČ (Le bossu, 1934), který je ovšem zastíněn pozdější verzí s Jeanem Maraisem. Ve stejném roce se pak objevila ve filmové podobě dalšího slavného literárního díla, BÍDNÍCI (Les misérables, 1934). Nadále točila několik filmů ročně, oslovovali ji slavní režiséři té doby, jako Sacha Guitry, Christian-Jaque nebo Jean Dréville, ve třicátých let se začala objevovat také na divadelních prknech.

Ve třicátých letech navázala Josseline Gaël vztah s hercem Julesem Berrym (1883-1951), který byl o mnoho let starší, později spolu také hráli ve filmu (FACE AU DESTIN, 1940). Z jejich manželství se narodila dcera Michéle. S Julesem Berrym se Josseline rozešla na počátku okupace. Svůj osobní život spojila s Tony Saunierem, aktivním členem francouzského gestapa, který se podílel na řadě vražd a exekucí odbojářů. Josseline Gaël se po jeho boku dopouštěla přímé kolaborace s okupačním režimem a využívala všech výhod, které jí nové postavení přinášelo, žila luxusním stylem života a pěstovala přátelské kontakty s Němci.

Není nijak překvapivé, že také v této době točila, v letech 1940-1944 hrála ve dvanácti filmech. Na druhou stranu, toto číslo není nijak ohromující vzhledem k výsadní pozici herečky. Z jejích filmů té doby stojí za zmínku umělecký hodnotný film ĎÁBLOVA RUKA (La main du diable, 1943), v němž hrála s Pierrem Fresnayem. Zajímavé je o to, že přes osobní rozchod s Julesem Berrym s ním nadále hrála (LE SOLEIL DE MINUIT, 1943). Po boku ženského idolu té doby, Tina Rossiho, hrála ve filmu OSTROV LÁSKY (L'ile d'amour, 1943).

V průběhu léta a podzimu 1944 byla celá Francie postupně osvobozena od německých okupantů a s tím také nadešla další kapitola životní i profesní dráhy Josseline Gaël. Byla si vědoma svých prohřešků a pokusila se o útěk, byla ale zatčena. Zajímavé je, že až v říjnu 1944, kdy již byla ve vězení, přišel do kin její poslední film, kriminálka COUP DE TETE (1944). Poválečné exekuci byla vystavena řada francouzských herců a režisérů více či méně spojených s kolaborací, vesměs se ale jednalo maximálně o roční zákaz činnosti. Jiná byla situace u otevřeně kolaborující slavné herečky a životní partnerky předního člena gestapa, která tak dnes figuruje na seznamu nejznámějších kolaborantů mezi politiky, důstojníky a podnikateli. Rok a půl strávila ve vězení, Tony Saunier byl mezitím popraven v březnu 1946, pak přišel velmi sledovaný proces s Josseline Gaël. Za zmínku rozhodně stojí, že před soudem v její prospěch (a o milost žádal) její dosud zákonitý manžel Jules Berry. Soud byl ale nekompromisní a použil rozsudek tehdy často používaný, a sice doživotní ztrátu občanských práv (tzv. dégradation nationale). Všeobecně známé bohatství herečky pak jen logicky vedlo k obrovské finanční pokutě, následoval také zákaz práce v kultuře. Ten byl sice omezen jen na několik let, Josseline Gaël se však před kameru již nikdy nepostavila. Odešla na venkov, kde žila v soukromí. Padesát let života mimo zájem veřejnosti vedlo k tomu, že zemřela v naprostém zapomnění v pečovatelském domě v Saint-Michel-d'Entraygues na východě Francie 10. srpna 1995 ve věku 78 let.

Autor: argenson