Rade Marković (1)

Rade Marković se v roce 1942 připojil k ochotnickému souboru, který se v roce 1950 stal součástí Bělehradského činoherního divadla. Předním charakterním hercem této významné scény zůstal do roku 1966, pak dal přednost účinkování před kamerou. Na jeviště se ovšem vracel až do pozdního věku. S filmem spolupracoval už krátce po válce jako spíkr filmových týdeníků. Od roku 1947 patřil k nejzaměstnanějším jugoslávským hercům ve filmu a televizi. Menší i hlavní postavy vytvořil ve zhruba osmdesátce filmů pro kina a neméně tolik jich zanechal v TV titulech. Za roli kapitána královského vojska Drenka v partyzánském filmu Šolaja získal první Zlatou arénu na národním festivalu v Pule, odkud si za rok odnesl tutéž trofej za roli italského novináře Marca v dramatu Cizí země. S úspěchem hrál i v zahraničních produkcích, mj. i ve filmech dvojice Kadár-Klos Tři přání a Touha zvaná Anada nebo ve Skalského špionážním dramatu Anděl blažené smrti. Úloha zajatého srbského poručíka Iva Obrenoviće z bulharského snímku Zloděj broskví mu vynesla herecké ocenění na národním festivalu ve Varně. Jako režisér natočil dokumenty Smeh sa scene: Atelje 212 (1972, Smích ze scény: Atelje 212) a Medju nama: Slobodan Petrović (TV-1998, Mezi námi: Slobodan Petrović). Vyučoval herectví na Divadelní akademii v Novém Sadu. Kromě cen za konkrétní výkony ho neminula ani vyznamenání za dlouhodobé zásluhy. Z manželství s herečkou Oliverou Markovićovou (nar. 1925) pochází režisér Goran Marković (nar. 1946), absolvent FAMU, který otce obsadil do několika svých snímků.
-fik-, Filmový přehled 2011/1