Jaroslav Haidler je český herec, překladatel, fotograf a bývalý ředitel Činoherního studia v Ústí nad Labem. Narodil se 13. října 1958 v severočeském Frýdlantu v Čechách a kvůli politické činnosti svého otce, který po roce 1968 strávil nějaký čas ve vězení, neměl při výběru povolání nijak moc na výběr.
Ačkoliv byl od mládí založením spíše intelektuál, nežli manuálně zručný kutil, vyučil se spojovým mechanikem. Živit se tím naštěstí nikdy nemusel, protože jej osud zavál do Brna, kde se uchytil ve zdejším Divadle bratří Mrštíků - zpočátku jako kulisák.
"Byl jsem skutečný kulisenšíbr na tahání kulis k výtahu. Tam moje nešikovnost nepřekážela. Ti, co uměli vrtat, pracovali na jevišti,“ líčí své začátky. Zde přišel i ke svojí přezdívce - podle kapitána Achaba z románu Bílá velryba. Přitom se věnoval večernímu studiu a přes účinkování v ochotnickém divadelním souboru se propracoval až na jeviště. Jak rolí přibývalo, odešel na volnou nohu a po pádu režimu dostal nabídku z Činoherního studia, neboli Činoheráku v Ústí nad Labem. Tady ztvárnil desítky postav, a od roku 1994 až do března 2011, kdy byl správní radou odvolán, zastával také ředitelský post. "Svoje" divadlo Jaroslav A. Haidler s láskou nazývá "průtokový ohřívač herců pro Prahu" a má radost, kdykoliv nějakého svého bývalého kolegu vidí ve filmu anebo na televizní obrazovce.
Sám se však do filmování příliš nežene, neboť: "Mě ta práce nebaví. To si neumíte představit, jaká je to nuda. Pětkrát se dělá to samý. A já jsem neposednej. Ani nejsem na kameru dobrej. Moje hraní není umírněný. Moc mávám rukama, moc křičím...,“ vypočítává se smíchem. To si raději zajede vlakem do Berlína, kde pohostinně vystupuje s německými soubory. S domluvou problémy nemá, domluví se totiž deseti jazyky, němčinou a ruštinou počínaje a hebrejštinou konče.
Pokud se tedy Achab objeví v televizi, bývá to povětšinou díky jeho poněkud zvláštní zálibě - zájmu o staré židovské hřbitovy. Přišel k ní poměrně kuriózní oklikou... Odjakživa cítil potřebu duchovního života - zpočátku působil mezi Adventisty sedmého dne a zajímal se o křesťanství, pak se ale začal učit hebrejsky, studoval židovskou historii a náboženství. Fascinovala ho jeho symbolika a když nakonec objevil své vlastní židovské kořeny, byla to pro něj jasná volba: konvertoval k judaismu a stal se tak praktikujícím Židem. To ostatně dokládá i jeho kipa (neboli jarmulka - obřadní čepička, kterou Jaroslav Achab Haidler neustále nosí na hlavě).
Už přes deset let objíždí židovské hřbitovy s křídou, foťákem a diktafonem, opisuje, fotí a překládá nápisy starých náhrobků a výsledky zpřístupňuje na www.chewra.com. Zajímá se i o politiku a roku 2010 neúspěšně kandidoval v komunálních volbách v Ústí nad Labem za Českou pirátskou stranu. Z těch několika málo filmových rolí J. Haidlera můžeme jmenovat např. "Powers" (kněz - 2000), "Město bez dechu" (Perner - 2003), či tu nejnovější: "Lidice" (soudce - 2011).
Autor: green-tea .
