Walesa: Člověk naděje [2k digital]

Nejen pro Poláky je Lech Walesa symbolem pádu totalitního režimu. Byl pronásledován a vězněn, jako vůdčí osobnost dokázal zaujmout tisícové davy lidí, stejně silně popouzel představitele komunismu a tehdejší politické elity v Polsku i v bývalém Sovětském svazu. Walesův životní příběh na filmové plátno převedl významný polský režisér Andrzej Wajda (Člověk z mramoru, Běsi, Katyň). Ve svém portrétu gdaňského elektrikáře, buřiče, člena ilegální odborové organizace a pozdějšího politika, se nevyhýbá kontroverzním momentům. Především ale ukazuje klíčové momenty vzestupů a pádů opozičního odborového hnutí Solidarita, které Lech Walesa se svými kolegy vybudoval. Film působivě střídá dokumentární záběry s pseudodokumentárními i s hranými scénami, dynamický střih a komické momenty rozbíjejí vyprávění, které by mohlo příběh utopit v nechtěném patosu. K hlavnímu vkladu patří úžasný herecký výkon Roberta Wieckiewicze, jenž pod vedením režiséra vytvořil postavu jedné z nejvýraznějších evropských osobností druhé poloviny 20. století, poměrně přirozeně a bez zbytečné glorifikace.

Zdroj: ČT
V polském znění s titulky.

Lech Walesa je podobně jako u nás Václav Havel symbolem pádu totalitního režimu. Oba byli ve vězení, oba dokázali burcovat davy. Andrzej Wajda je nejúspěšnějším polským režisérem všech dob a je tedy pochopitelné, že Walesův životní příběh do filmu převedl právě on. A udělal z něj divácky nejúspěšnější polský film minulého roku. Ve svém portrétu se nevyhýbá kontroverzi, především ale ukazuje klíčové momenty vzestupů a pádů opozičního odborového hnutí Solidarita, které Walesa se svými kolegy vybudoval. Odkud se tento hrdina vzal? Kde bral pro svůj boj inspiraci a sílu? Kdo byli jeho přátelé a protivníci? Odpovědi Wajda nabízí v klasickém vyprávěném filmu, kde hlavní důraz nespočívá jen na jedné historické postavě, ale především na boji za spravedlnost, rovnost a lepší budoucnost…
Artcam

Sedmaosmdesátiletý Andrzej Wajda natočil životopisný snímek Walesa: Člověk naděje o legendárním vůdci polské nezávislé odborové organizace Solidarita a prvním prezidentovi Polska po roce 1989 Lechu Walęsovi (nar. 1943). Završil tím svou volnou trilogii z moderních polských dějin Člověk z mramoru (1976) a Člověk ze železa (1981). Scénář Janusze Głowackého se věnuje rozhodujícímu dvacetiletí mezi roky 1970-1989 a zachycuje proměnu prostého elektrikáře z gdaňských loděnic v charismatického řečníka a zručného intuitivního politika. Děj je rámován Walęsovým rozhovorem s proslulou italskou novinářkou Orianou Fallaciovou z roku 1980. – Po krvavě potlačené dělnické vzpouře z roku 1970 se Lech, žijící s milovanou manželkou Danutou, s níž má postupně osm dětí, radikalizuje. Po dalších bouřích v roce 1976 začne pracovat ve Výboru na obranu dělníků (KOR) a pod tlakem podepíše spolupráci s tajnou policií, což ho po celý život traumatizuje. V roce 1980 stávkové hnutí slaví úspěch a vznikají nezávislé odbory Solidarita. V prosinci 1981 je však vyhlášeno stanné právo, oblíbený vůdce je internován v různých vládních zařízeních a propuštěn po jedenácti měsících. V roce 1983 získá Nobelovu cenu míru, kterou za něj převezme Danuta. – Po jednáních u kulatého stolu je Solidarita oficiálně uznána a zvítězí ve volbách. Walęsa se stává členem parlamentu. Po pádu Berlínské zdi je v roce 1990 zvolen prezidentem. – Tvůrci hojně využívají archivní materiály, jež plynule přecházejí do dotáček. Wajda použil i záběry z Člověka ze železa (v nichž se mihne i Krystyna Jandová). Vznikl přesvědčivý, byť poněkud akademický portrét. – V roce 2005 natočil
Wajda do kolektivního díla Solidarita, Solidarita... desetiminutový dokument Člověk naděje, zachycující rozhovor tvůrců filmu Člověk ze železa s Walęsou o jeho někdejších uvahách o pokračování tohoto filmu.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2014/4