Volyň

Příběh filmu Volyň začíná roku 1939 optimisticky – svatbou starší dcery polského sedláka Głowackého. Ten žije se svojí rodinou na Volyni, kde vedle sebe v poklidu po mnoho let bydleli Poláci, Ukrajinci, Židé i Češi. Jeho mladší dcera Zosia se zamiluje do ukrajinského souseda Petra, jenže otec jí za muže vybral bohatého polského hospodáře Skibu, staršího vdovce se dvěma dětmi. Pro romantickou lásku není v tomto kraji místo a Zosia se stane Skibovou ženou. Jejich soužití však záhy naruší válka. Oba se stávají svědkem bouřlivých historických událostí – okupace sovětské, nacistické a nakonec akcí ukrajinských nacionalistů. Jejich útoky proti polskému obyvatelstvu kulminuji v létě 1943. Mladá žena musí před sousedskou nenávistí a brutalitou uchránit nejen sebe, ale také své blízké.

Inspirací pro filmovou verzi Volyně se stala kniha Stanisława Srokowského Nenávist i vzpomínky přeživších účastníků volyňských masakrů. Podobnost tématu nedá nevzpomenout na Smarzowského předchozí snímek Růžena (Róża, 2011), v němž se tvůrce také vrátil do pohraničních oblastí Polska, v tomto případě do východního Pruska, aby představil komplikovanou historii kraje v době kolem druhé světové války. V obou případech zobrazil tragické události svým specifickým naturalistickým způsobem, který mu domácí kritika často vytýká. I přesto se Smarzowského filmy trvale řadí mezi komerčně nejúspěšnější, nejspíš i proto, že režisér úmyslně využívá všech výrazových prostředků k dosažení silného diváckého prožitku a katarze.

Není tajemstvím, že realizace Volyně byla nákladná a že na dokončení snímku finančně přispěli i sami diváci. Díky tomu vznikla historická freska, která zároveň promlouvá k současnosti. Volyň razantně připomíná, že nenávist mezi národy plodí znovu nenávist a ta vede často k hrůzným činům. Na LFŠ uvedeme hybridní verzi filmu doplněnou historickými informacemi, určenou pro zahraniční publikum.

Petr Vlček
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

POZOR SPOILER

Koná se svatba, vdává se Helena, starší dcera sedláka Glowackého. Bere si Vasila Huka. Jsme na Volyni, v kraji, kde žijí Poláci a Ukrajinci vedle sebe, společně s dalšími. Jsou tu i Židé. Na svatbě je také mladý Ukrajinec Petro, který kouká po Helenině sestře Zoši. Ta jej neodmítá, naopak v noci opustí svatební veselí a u jezera na pláži se mu oddá. Takže netuší, že se mezitím její otec domlouvá s bohatým vdovcem Polákem Maciejem Skibou a slibuje mu ji jako nevěstu. Samozřejmě, že ne zadarmo. Druhý den ráno odjíždí Helena z domova. Zoša pláče, protože tuší, že bez ní to bude mít horší.

Je září 1939, polští vojáci končí válku a v podstatě dezertují. Vracejí se domů. Každý jak se dá. Tak je jeden z nich svědkem toho, jak nelidsky mučí jeho spolubojovníka. Ten voják, svědek mučení, je desátník Maciej. Byl odveden hned po svatbě se Zošou.

Kluci Franek a Lešo si hrají. Nevnímají krutou dobu. Jsou to děti sedláka Skiby a Zoša je nyní jejich macecha. Vesnicí procházejí zrovna vojáci, občas něco ukradnou. Přivezli sem ruskou „svobodu“. Maciej a Zoša žijí dále obyčejný život plný práce. Je opět otevřena škola s novou, ruskou učitelkou. Zničehonic se Petro objevuje u Zoši. Ta jej stále miluje, a proto se mu nijak nebrání. Rusko se tu začíná roztahovat i se svými družstvy, přestože je hlad. Zoša je mužem bita jako žito, protože on by rád věděl, kdo je otcem dítěte, jež ona nosí. Nedozví se nic, protože sem vpadnou Rusové a zatknou jej i Zošu. Oba končí na nádraží v dobytčáku. Prý je to pomsta Rusů za jejich porážku v roce 1920. Petro ukradne ruskému důstojníkovi bednu s vodkou a uplatí vojáka u vlaku, kde je Zoša. Zachraňuje ji na poslední chvíli, vlak už odjíždí i s jejím mužem. Ona ihned poté porodí a Petro je za krádež vodky zastřelen.

Do vesnice opět přijíždí armáda, tentokráte nacistická. Pověsí učitelku a postřílí Židy. Jen jeden chlapec, Moše, se zachrání, toho ukrývá Zoša na seníku a přidá k němu další dva. To se nelíbí jejímu otci. Ten požaduje jejich odchod, nebo je sám předá Němcům. Židé sice zachrání Zošu před znásilněním, ale musí seník opustit. Ukryje je jiný člověk ze vsi, a to do malého prostoru vedle prasat a slepic. Žena zde po nějaké době umírá a starý Žid je tím, kdo jej ukryl, zabit. Moše prchá.

Vrací se Maciej. Zarostlý, špinavý, ale živý. Dozvídá se o krádeži slepic, a tak si na zloděje počíhá a usekne mu ruku. Za to je zabit a jeho hlava přivezena Zoši v kbelíku. Ta nalézá ve stodole zraněného muže. Jeho doklady zní na jméno Antoni Wilk. Ten zde zůstává jako přidělen na práci. Začíná se stále více a více mluvit o vyvražďování Poláků Ukrajinci. Ti mají něco jako vlastní armádu a jsou to naprostí šílenci. To potvrzuje i Maciejova sestra, která s ostatními obyvateli byla nucena z jiné vesnice utéci a nyní chce, aby mohla zůstat u Zoši. Ta pochopitelně souhlasí.

V kostele se koná mše, kostelík je plný lidí. Sem je vhozen granát a vtrhnou sem útočníci. Vraždí vším, co je po ruce. Také napadnou vesnici. Začínají se zde nelidská jatka. Zoša s dítětem v náručí prchá ke své sestře. Dostane se k ní až po dalších potížích, ale podaří se jí to. Ale jak se zdá, ani tady nebude klid...

Wojciech Smarzowski v jednom z největších polských kasovních trháků loňského roku vypráví o vraždění polských civilistů ukrajinskými nacionalisty v letech 1943–1944. Vývoj událostí sledujeme očima mladé Polsky Zoši (Michalina Łabacz), kterou rodiče chtějí provdat za bohatého sedláka Skibu (Arkadiusz Jakubik). Dívka však miluje Ukrajince Petra (Vasyl Vasylyk) a ten její lásku opětuje. Má podobný cit šanci přežít na Volyni, v místě rostoucí sousedské nenávisti, kde se zásadní otázkou stává původ člověka? Scénář vznikl na základě povídek Stanisława Srokowského a podle vyprávění očitých svědků, kteří krvavé události přežili. Brutální, ale místy také lyrický film vyvolal vášnivé spory a diskuse. Na jednu stranu se události na Volyni konečně po zásluze dočkaly filmového zpracování, na druhou stranu však autor čelil výtkám z jitření starých ran. Film má nezpochybnitelné místo ve filmografii režiséra, systematicky založené na hrůze a surovosti, která je jako celek zamyšlením nad podstatou polské identity.

Adam Kruk
Kino na hranici 2017