Volha, Volha

Jen co napíšu dvě slova: „Volha, Voha“, nedá mi to, a hnedle musí dodat, že v roce 1938 za spolupráce legendární trojky, Alexandrov, Dunajevskij a Orlová, vznikla další hudební „pecka“. Málo naplat, ale takové spojení talentů se rodí jednou za sto let.Samotný příběh filmů není nijak ohromující, však si jej v nástinu řekneme... ale to ostatní…
Tak tedy:

Vedoucí drobného domácího průmyslu B Byvalov(velkolepě jej zahral Ilinskii), velmi rád by šel pracovat do Moskvy.Je to jeho sen který jej stále pronásleduje. Jednou mu příjde obsílka s doporučením, aby neprodleně připravil členy závodního orchestru k Všesvazové komisi ke zkouškám. Byrokrat Byvalov se domnívá, že nemá nikoho, koho by mohl do Moskvy poslat. Má představu, že nikdo u nich není na takové úrovní, aby mohl reprezentovat město.Nejdůležitější fakt mu však uniká, že v jejich nevelkém městě jsou dokonce dva hudební soubory na velmi slušné úrovni. Jeden vede listonoška Duňa Petrová, které neřekne nikdo jinak než „Střelka“ a pak ještě disponují symfonickým orchestrem, který vede Aljoša Trubyškin.Dopadne to tak, že se Byvalov musí rozhodnout, a tak si nakonec vybere „symfoniky“. Nasednou tedy na parník a plují po Volze. Druhá, tzv. Strelčina skupina si to nedá líbit a a svým vlastním „pořádkem“ nabírají též směr Moskva. Nakonec dostihnou paroloď a připojí se k symfonikům. Jak jinak by to mohlo dopadnout než: Porota na přehlídce jednoznačně odměňuje první cenou Duňu Petrovou za její písničku o Volze…Film končí děkováním se všech členů orchestru v čele s Duňou Petrovou (Ljubov Orlovou) divákům v hledišti, ale i těm milionům filmových, který si tento film zamilovali. Aby také ne, vždyť se má čím pochlubit. Ať je to vtipem této hudební komedie či překrásnými Dunajevského písničkami na slova V. Lebeděva- Kumače nebo krásnými tanci ale i úžasným výkonem všech herců…