Už někoho mám

Už někoho mám
Skloubit dohromady komedii,   muzikál, akční, sci-fi,   drama a romantický film tak,   aby to nevypadalo jako   fraška, to se asi jen tak   nepodaří. Indický Koi...   Mil Gaya nám ukázal, že je   to možné.
Pro nás   evropské diváky je téměř   nemožné u nás v kině nebo   televizi shlédnout pravý   indický film (teď   nepočítám "Milionáře   z chatrče", jelikož   americká produkce z něj   udělala spíše hollywoodský   trhák, než klasický   asijský snímek). A to je   strašná škoda, protože   tito lidé mají na tento druh   umění úplně jiný názor.   Většina z děl bývá   několikahodinových a do kina   jde tedy člověk na celý   večer - kdy pak následně   tančí, baví se a to vše   při sledování plátna. Pro   nás nepředstavitelné.
Už někoho mám se může   trochu jevit jako parodie na   Spielbergova "E. T.   Mimozemšťana", ale to   vůbec nevadí, protože hned   ze začátku diváka dostane   zvuk Óóóm a následně ho   chytí velmi rytmické   písně, které jen tak v   rádiu u nás neuslyší.   Třešničkou jsou pak   ztřeštěné kousky slavného   indického herce Hrithika   Roshana (spíše účinkuje v   akčnějších filmech),   zvlášť pak jeho taneční   kreace. Jako alternativu nelze   jinak než doporučit...