Procházka po Měsíci

Jedna nečekaná pochvala a   něco se změní, jedna noc a   ne ledajaká, vždyť člověk   nechal stopu na měsíci,   dcera poznala první   francouzský polibek a matka?   Ta zažila také „poprvé“   a najednou se zatřesou   základy manželského   stereotypu... „ Věříš na   osud? Jsou jisté věci,   které se stanou v každém   případě, je to ve   hvězdách, je to daný   předem. Ale i když je to ve   hvězdách, člověk,   dospělá, zodpovědná osoba,   bytost, si může vybrat.   Může si vybrat správně“.   Otázka zní, co je   správně?! A někdy to   prostě, ta „dospělá,   zodpovědná osoba“ neví!   Pro mě velmi příjemné   překvapení.

Nebýt otřesně rosplizlého   závěru, mohlo se skutečně   jednat o příjemné   překvapení.
Ztráta   iluzí i velkých snů na   příkladu atraktivní ženy,   která žije lehce otupěle   vedle sucharského manžela.   Co všechno oba museli   obětovat a jak se to   promítne teď. Psychologicky   i dobově zajímavý snímek   – retro atmosféra se celkem   povedla. Ten závěr však   všechno zazdil.