Poslední rozkaz

"Poslední rozkaz". Muž dvojích rolí a dvojích obličejů, nebo lépe řečeno, muž jednoho obličeje, dvojí masky, věčného rozdvojení lidských bytostí a lidských osudů, slávy a pádu, síly a úpadku, štěstí a bídy, vždy tak mohutně, neporovnatelně, do poslední žilky své krevnaté bytosti lidský Emil Janings, nezklamal nikdy očekávání.

"Poslední rozkaz" - poněkud problematický překlad původního názvu - dalo mu příležitost k další ukázce nesmírného, podivuhodného hereckého talentu. Děj filmu? Je lidský, dobrý a nikoliv všední. Ruský generál, kdysi carův oblíbenec, dnes zestárlý běženec, uprchlík bez domova, lidský vrak v golfu života, ocitá se v Hollyvoodu, v městě filmů. Cynická, krutá životní ironie. Je mu svěřena role generála ruské armády a celá nenávratná minulost ožívá v nešťastníkově nitru, jitřena a křísena ze svého popela zázrakem století - filmovou technikou.

Celá generálova minulost běží před divákovým pohledem. Příběh jeho lásky k podivuhodně krásné ženě, vyzvědačce, záhadné a nezkrotné a přece pozvolna přemožené láskou a dobrotou rytířského ochránce, kterého v osudné chvíli revoluce - kající Magdaléna zachraňuje. Generál umírá pohnutím v režisérově náručí uprostřed filmového studia, v němž prožil znovu svoji minulost tak blízkou a přece tak nesmírně vzdálenou.

Se strhující energií celé své silné bytosti Emil Janings hrál svoji roli, bratrsky blízký diváku, a nesmírně citlivá Evelyn Brentová byla mu důstojnou partnerkou. Nesmíme zapomenout ani na pozoruhodný výkon Williama Powella v nesnadné a nevděčné roli režiséra, ani na opravdového režiséra filmu Josefa Sternberga.

Konec dvacátých let znamenal pro Josefa von Sternberga vzestup. Poslední komando mu zajistilo u společnosti Paramount výsadní postavení. Drama někdejšího generála carské armády, jenž je osudem degradován do role hollywoodského statisty a dostává nabídku hrát ve filmu právě carského generála, napsal Ernst Lubitsch. Ten ho však údajně nepovažoval za dost filmové. Uvedení filmu mělo být původně pozastaveno z obavy vedení studia, že Hollywood je zde vylíčen příliš nelichotivě. Zásahem Otty Khana, jednoho z nejvlivnějších finančníků studia, se film dostal do distribuce a zpětně Paramountu vydobyl během prvního hodnocení Akademie filmového umění a věd prestižní oscarovou nominaci. Emil Jannings se stal prvním nositelem Oscara za mužský herecký výkon v hlavní roli.
Febiofest 2004