V žáru slunce

Brazilský film režiséra Waltera Sallese se odehrává v pouštní krajině brazilského severovýchodu na počátku 20. století, kdy se zde ještě dodržuje krevní msta. Ocitáme se v roce 1910. Tonho je nucen svým otcem, aby pomstil smrt svého staršího bratra vraždou syna ze znepřátelené rodiny. Mladík si je vědom, že když to udělá, jeho život se rozpadne na dvě části. Na prvních dvacet let, které už prožil, a pár nadcházejících dní, jež ukončí další vražda jako další odplata v nekonečné spirále krvavého násilí. Zmítá se mezi pocitem povinnosti k rodině a touhou po vzpouře, která by ukončila věčné zabíjení, nejen kvůli sobě a své budoucnosti, ale i kvůli mladšímu bratrovi Pacuovi. A právě tehdy přijíždí do pustiny, kde žije Tonhova rodina, malý kočovný cirkus

Krev se prý dá smýt pouze krví… Režisér a scenárista Walter Salles se stal nejlepší devizou brazilské kinematografie na přelomu tisíciletí. Velkého mezinárodního uznání se dostalo především jeho Hlavnímu nádraží z roku 1998, z dalších uveďme např. filmy Motocyklové deníky (2004), road movie o mladém Che Guevarovi, či adaptaci stěžejní knihy beatnické generace Na cestě (2012). Snímek Pod spalujícím sluncem natočil Salles v roce 2001 podle vlastního scénáře (a podle románu Ismaila Kadarého, odehrávajícího se ovšem v Albánii). Na nehostinném brazilském venkově na počátku 20. století, v izolaci od světa, přežívají dvě farmářské rodiny, které spojuje kromě dřiny jediné – generace přetrvávající krevní msta. Letitý boj o půdu si pravidelně vybírá svou nesmyslnou daň: oko za oko, syn za syna. Teď je řada na Tonhovi, kterému se však čekat na smrt vůbec nechce. Ve svých dvaceti zná ze života a světa jen každodenní, každoroční otročinu a cestu se surovým cukrem do města ke kupci. Navíc jej i jeho malého bratra ovlivní setkání s potulnými umělci, zejména s krásnou Clarou, která – i když už projela kus světa – má s Tonhem podobný osud: i ona je nucena dodržovat stanovený řád, šlapat v kruhu, podobně jako dobytek u lisu na farmě Tonhova otce... Sugestivní film, jehož tragický a současně osvobozující příběh umocňuje výtvarná kamera (Walter Carvalho, mnohokrát oceněný – včetně zmíněného Sallesova filmu Hlavní nádraží) a herecké výkony (především pak malého představitele Tonhova bratra). Nominován a oceněn na řadě filmových festivalů (Havana, Benátky…)

Zdroj: Česká televize