Pes, který měl rád vlaky

Pro mě nezapomenutelný film,   který poodhaluje velké   množství trápení a bídy.   Hlavní postavou je uprchlá   vězenkyně Mika, která ve   své podstatě není špatným   člověkem (alespoň já ji   tak nevidím). Bez střechy   nad hlavou se toulá, hledá   své místo na slunci a sní o   Paříži, ale zatím zná jen   vězení, nezájem rodičů,   krádeže a špínu. Je   podvedená a prodaná,   následně i zbitá a surově   znásilněná. Má jenom svůj   sen, nic jiného jakoby jí   nezajímalo ani netěšilo.   Divák má mnoho   příležitostí přemýšlet   o jejím charakteru, chování   i o jejím životě a   situaci.
Druhým   případem utrpení je Malý.   Člověk, který je schopen   cítit mnoho lásky a   obětovat pro ni vše. Nejprve   se vydává napříč   krajinou, aby našel   milovaného psa, který před   časem skočil do vlaku a   zmizel. Při svém putování   objeví další, novou lásku   – Miku, která mu obrátí   život na ruby a stahuje ho do   své bídy až se pro něj   stane osudem, který   neznamená nic jiného než   definitivní tragický konec.   A kdepak je ona Paříž a   světlé zítřky s ní   spojené? (Slogan k filmu je   naprosto přesně   výstižný.)