O Háderunovi a víle Elóře [TV inscenace]

Příběh má pěknou   myšlenku (kromě viditelné   vnímat i krásu   neviditelnou), ale trpí i   mnoha nelogičnostmi,   především velkou pasivitou   hlavního "hrdiny"   Kristiána. Co se týče   zpracování, zlo je tu   opravdu odporné a masivní   (myslím, že tu herci v   záporných rolích   převládají), což asi   nepotěší malé děti, ale   zase je to opravdu   pohádkové. Happy-end z mého   pohledu dost přitažený za   vlasy: Proč musela Markétka   za každou cenu získat zpět   svou fyzickou krásu? Proč   raději nezůstala s tím, kdo   vnímal její krásu   neviditelnou? Z herců se mi   líbil Radovan Lukavský.