Liza

Na opuštěném ostrově žije jen ve společnosti svého psa osamělý malíř Giorgio (Marcello Mastroianni), který se sem uchýlil na útěku před pařížskou společností. Setkává se s krásnou Lizou (Catherine Deneuveová), která po hádce s milencem na ostrov doplavala. Lizu Giorgiův poustevnický život fascinuje a domnívá se, že po společné vášnivé noci jej má v hrsti – zjišťuje však, že více pozornosti a lásky dostává Giorgiův věrný pes Mélampo. Liza se rozhodne zaujmout Mélampovo místo…

Režisér Marco Ferreri se na zpodobnění patologických vztahů specializoval po celou svou tvůrčí kariéru – připomeňme jeho nejslavnější film Velká žranice (1973). Příběh Lizy, která se postupně převtěluje do Giorgiova poslušného psa, lze vnímat jako bizarní fetišistickou hříčku, obecné podobenství o dominanci ve vztazích nebo jako kontroverzní interpretaci tradičního vztahu muže a ženy. Působivé exteriéry pustého ostrova dotváří zvláštní jazzová hudba, chemii mezi Catherine Deneuveovou a Marcellem Mastroiannim (kteří byli v době natáčení filmu partnery i mimo plátno) doplňují výrazní Michel Piccoli či Corinne Marchandová ve vedlejších rolích.

Zdroj: ČT

Italský režisér Marco Ferreri je jedním z tvůrců, kteří svými díly diváky šokují a provokují. Jeho alegorie na konzumní společnost, pobuřující v době svého vzniku svým cynismem a odvážnou metaforikou, většinou neztrácejí po letech na kvalitě, naopak se zdá, že čas smývá nálepku skandálnosti a dává vyniknout režisérové schopnosti postihnout problémy prostřednictvím jednoduchých, groteskních obrazů. Ústředním tématem jeho tvorby je hrozící zánik moderní civilizace, který režisér demonstruje hlavně na zcela narušeném vztahu dvou pohlaví: ponížená a degenerovaná mužnost v jeho jilmech je často dovedena k zániku vitální ženskosti, poddajné fen zdánlivě. - Titulní hrdinka filmu Liza (1972), elegantní Francouzka, opustí své přátele z jachty a zůstane na pustém ostrově po boku podivínského italského umělce Giorgia, který se sem uchýlil před destruktivními vlivy civilizace. Jedinou možnou variantou jejich soužití se stává milostný vztah. Když žena utopí Giorgiovu fenku, přijme na sebe její úděl. Ochotně snáší rozmary svého "pána". Vymanění z těchto rolí se stává nemožným, stejně jako návrat do konvencemi přesycené civilizace. - Zvířecí degradace Lizy, a1e i Giorgia je prostřednictvím drasticky konkrétních situací dovedena až k hořkému konci, neposkytujícímu dvojici naději na přežití: v závěrečném absurdním gestu falešného úniku je jasně naznačena smířenost hrdinů s dobrovolně zvoleným osudem. - Ferreri vychutnává absurditu modelově situace, neomezuje se však na pouhý neosobní škleb: má se svými postavami jistý melancholický soucit, protože se alespoň pokusily o únik ze zavedených společenských rolí. Zajímavý snímek stojí za zhlédnutí přinejmenším už kvůli hereckým výkonům Marcella Mastroianniho a Catherine Deneuveové, kteří v té době prožívali již několikaletý milostný vztah.

Autor/Zdroj: Prokopová Alena/Filmový přehled