Laweczka

Piotr, který dováží vraky   (teda auta) z Německa, není   při jednom z návratů už   vpuštěn domů. A jelikož na   lavičce v přístavu je   spaní nepohodlné tak s   pocitem „jsem neodolatelný   a každá se o mě postará“   hledá nějakou u které se   zabydlí. A balí s takovým   zápalem ( a s jednou úvodní   větou!!!!), že oslovuje   opakovaně i stejné ženy. A   abych tak nějak citlivě   shrnula své pocity k tomuto   dílku, ve kterém jsem   nenašla ani vtip ani   romantiku, půjčím si z něj   pouze zásadní větu, která   mi mluví z duše. ... „   Idž w cholere!“ 3* pouze za   Štětín ( z nostalgie)   vždycky se mi tam moc   líbilo.