Kniha rekordů Šutky

Šutka je největší romská osada na Balkáně. Alespoň podle slov tamějšího rybáře, který je hlavním protagonistou dokumentu natočeného v koprodukci s Českou televizí a především průvodcem po šutských uličkách, kde v každé z nich najdeme minimálně jednoho místního, ne–li dokonce světového šampióna, lhostejno v čem. Důležité je, že ve svou výjimečnost věří a že je lidé uznávají.

Film je především zábavnou cestou za neuvěřitelnými disciplínami, osudy a hlavně rekordy, na které nenarazíte nikde jinde na světě. V rozbujelém společenství se najde místo pro vyznavače nejrůznějších náboženství, sportů nebo svérázných hudebních stylů. Najdete tu derviše, který se umí přemisťovat v prostoru, souboje cvičených hus, vymítače upírů, místní televizní stanici i hudební průmysl, kterému šlape na paty místní hudební pirát. Zlí duchové jsou vymýtáni ohněm nebo pouhou silou vůle a populární písně jsou skládány za méně než 15 minut. Bůh miluje Šutku, neboť zde je uctíván nejvíce na světě. Šutku nehledejte na mapě - je to stav mysli.

Kusturicovsky laděné příběhy a hudba z filmu 8 1/2 Federica Felliniho se slévají v energií nabitý zážitek připomínající jízdu na kolotoči.
Film získal Diváckou cenu festivalu Jeden svět 2006 a byl vybrán jako zahajovací film festivalu Finále Plzeň 2006. Dále získal cenu srbské kritiky jako nejlepší srbský film roku.

Dokumentární snímek Kniha rekordů Šutky je netradičně pojatým rozmarným portrétem největší romské osady na Balkáně, o níž režisér Aleksandar Manić tvrdí, že je v ní zakonzervována bujará fantazie bývalé Jugoslávie s optimismem a životní energií, již země po poslední válce ztratila. Průvodcem městem je romský herec Barjam Severdžan, známý z filmu Emira Kusturicy Černá kočka, bílý kocour (1998, FP 4/2006). – V Šutce jsou sice skoro všichni na podpoře, ale to nijak netlumí jejich vášeň stát se šampiony a získat obdiv ostatních. Je lhostejné, jste-li chovatel holubů, cvičitel hus či sběratel kazet s tureckou populární hudbou, důležité je být nejlepším. Film je kaleidoskopem možná až v příliš rychlém sledu sestříhaných záběrů chudého města, domů, ulic, domácností a hlavně miniportrétů, doprovázených romskou muzikou. K četným (hlavně diváckým) oceněním na festivalech přibyl filmu další rekord – v Makedonii vede v počtu pirátských kopií. – Snímek je věnován režisérově tragicky zesnulé manželce Juditě Křížové.
-kat-, Filmový přehled 2007/1