Karel a já

"Karle, napij se... hele Božka ti to vypije..."
Milá a místy až dojemná   staropamětnická komedie, v   níž opět exceluje J.   Plachta v další ze svých   úžasně lidských rolí.   Jeho postava dobrosrdečného   drožkáře Šourka je   zahraná s ohromným citem a   vztah ke koni Karlovi mi také   připadá mnohem hlubší,   než jenom předstíraný pro   kameru. Pod režijním   vedením M. Cikána tak vznikl   hezký nadčasový film,   který v dobách temného   Protektorátu dodával lidem   povzbuzení, kuráž a naději   a má toho hodně co říct i   dnešním generacím.

Nejhorší film pana Plachty,   vůbec to neměl brát.   Neustálé hašteření mi   lezlo na nervy, a stále mi to   něčím připomínalo paní   Javořickou. Dávám plusy za   občasnou dobrou hlášky,   tedy za obě, ale celkově to   byla ubohost. Nota bene že   obě baby byly ultra krávy.

Naivní, velmi naivní film.   Spíš takové sci - fi své   doby :-). Každopádně   Jindřich Plachta jako vždy   exceloval. Jemu role bodrých   strejců vždycky šly.

Vtipná hláška za hláškou,   film nabitý slovním a   situačním humorem, který   baví dodnes. A herci, kteří   hladí.

Zde ve filmu, hraje hlavní   roli Jindřich Plachta, který   má již na světě, jenom   dceru a nejlepšího   přítele, koně Karla. A že   nemá střízlivý odhad,   pozná, když uzavře hloupou   sázku a vsadí svého Karla a   prohraje. Plachta je hvězdou   filmu a jeho herecký projev   je stále impozantní. Je   možno také udat, že patří   k malé skupince herců,   která se nezaprodala   fašistům a nežli, tak   radši zkončit s kariérou...

Vidět Plachtu a koně, to   přece nemůže být nic   jiného než Karel a já. Jak   si spolu krásně   vyprávějí,chtějí provdat   Boženku. Vůbec celý ten   příběh kolem prošvihnuté   svatby, škorpení mezi   Oldřichem a Boženkou,   Boženkou a Vaškem. Film   můžu kdykoliv vidět,   protože si na nic nehraje.

Na svou dobu je film sice   výjimečný tím, že se tu   syn z bohaté rodiny rozhodne   pracovat rukama, ale právě   tím je zase naopak   nerealistický, takže stejně   zase "pohádka" jako   všechny ostatní.

Veľmi milý film o krásnom   vzťahu človeka k zvieraťu,   i o medziľudských vzťahoch,   v ktorom ukázal svoje   ľudské kvality vynikajúci   Jindřich Plachta. Zahral tu   jednu z jeho vrcholných rolí   svojej kariéry. Veľmi   sympatický výkon podal aj   Oldřich - syn továrníka   Ficeka (Jiří Dohnal), ktorý   vďaka bujarej rozlúčke so   slobodou, zaspal svoju svadbu.   Všetci ho potom považovali   za neschopného niečo   urobiť, avšak nevzdával sa   a chcel všetkým dokázať,   že sa vie postaviť k práci   tak, ako sa na správneho   chlapa patrí. A podarilo sa   mu to. Peknú rolu zahral aj   Tonda (Jaroslav Marvan),   ktorý mu ako jediný v   ťažkých chvíľach podal   pomocnú ruku, a svojou   šlachetnosťou, dobrotou a   pochopením pomohol vrátiť   sa na správnu cestu.   Ďalšími významnými   postavami, ktoré ma upútali   a zvýšili kvalitu filmu   boli: Hana Vítová v úlohe   Lucie, Ladislav Pešek v   úlohe kominára a Jana   Dítetová v úlohe Boženky -   dcéry drožkára Šoureka.

Dalsi z rady paradnich filmu,   kterymi se muze pochlubit   ceskoslovenska kinematografie.   Film ukazuje krasny vstah   cloveka k jeho praci a k   zivotu vubec, uprimny a cisty   vstah k neme tvari. Mel jsem   moznost videt tento film v   nekolika jazycich a musim   konstatovat, ze diky perfektne   a detailne propracovanemu   scenari a hereckemu umeni pod   vedenim pana rezisera je tento   film jeden z nejlepsich Pana   Plachty.