Femeia visurilor

Jednotlivé scény plují   měkce na vlnách jemné,   krásné a čisté hudby,   která je něžně doprovází   až do poklidného konce.   Přidejte modré odstíny,   podivný děj a dialogy... a   máte umělecký film. Na můj   vkus možná až příliš   umělecký. Údajně to má   být pocta režisérovu   dlouholetému kolegovi,   kterým byl Mircea Veroiu.   Snad by se Dan Piţa příliš   nedivil, kdybych řekla, že   jsem jeho umělecký počin   nijak zvlášť nepochopila,   ale jemná hudba mě   odnášela do podivného   světa ještě dlouho po   skončení filmu. K tomu je   potřeba vyzdvihnout opravdu   dobré herce, jejichž výkony   byly v harmonickém souladu s   výše uvedenými mystickými   prvky.