Dvojník

Takový můj malý splněný   sen. Čím je člověk   starší, tím těsnější se   zdají stěny vlastního   života. Jeden si vytvoří   tolik pout, až je nemožné   "jen tak odejít". A   asi každý si občas řekne,   jaké by to bylo, jen tak   všechno hodit za hlavu a   stát se na okamžik někým   jiným. Žít život tak, jak   si v aktuálním stavu   nedovolíme. Hlavní hrdina   Dvojníka se pro takový krok   rozhodne. A i když je   zápletka celkem   nevěrohodná, Goldblum to   celé posunuje až k hranici   nezapomenutelné podívané.   Podobně silné   "probuzení" jsem   viděl snad jen v Americké   kráse...

Nenapadlo by mě, že tak   jednoduchá zápletka může   být tak dobře rozvedena.   Jedna poškrábaná viněta,   která dokáže přehodnotit   život. John Nolan je svědkem   přepadení při kterém je   postřelen prodavač Auggie   Rose s jeho novou lahví vína   v ruce. Auggie nepřežije a   John začíná pátrat po jeho   minulosti... „Chtěl jsem   něco udělat, vždyť umřel   člověk. Najít jeho   přátelé, vyjádřit   soustrast rodině. Ale   ukázalo se, že nikoho nemá,   protože je to propuštěný   vězeň. A tak jsem šel k   němu do bytu, abych zjistil   něco víc, abych našel   někoho, kdo se postará...“   Všechno co se dozvídá je   pravým opakem jeho vlastní   existence. Přesto a nebo   právě proto, opouští svoji   přítelkyni, luxusní byt,   auto, zaměstnání a   zabydluje se v kůži   bývalého kriminálníka. V   jeho bundě, v jeho pokoji s   papouškem a seznamuje se s   jeho přítelkyní„ ... Teď   si, ale uvědomuji, že je to   ta nejsobečtější věc, co   jsem kdy udělal.“ A co by   měl udělat, podle Johna,   každý z nás? ... „ Ptát   se sám sebe, kdyby teď   přišel konec. Stálo to za   to?“