Děvče z předměstí anebo Všecko příjde na jevo

Lidovou hru Josefa Kajetána Tyla oživil v tomto filmu Theodor Pištěk, který se v ní poprvé představil ve zvukovém filmu jako režisér. Podařilo se mu za součinnosti početného souboru herců zachytit ovzduší doby také v kostýmech a dekoracích, ale především v milé naivitě zápletek starých lidových her a kalendářových příběhů.

Děvče z předměstí je chudá květinářka Tekla, kterou hraje hezoučká Jiřina Sedláčková, do níž se zamiluje ostýchavý mladý obchodník Růžička v podání Ladislava Peška. Ten se však již před tím ucházel o vnadnou vdovu Zvonečkovou (Helena Bušová), kterou mu namlouvá dohazovač Šukálek (Jára Kohout) s bolestným srdcem, protože ji miluje sám. Do osudů milenců zasáhne bankéř Hejl (František Kreuzmann), ctitel náročné tanečnice Duply (Zita Kabátová). K tomu se řadí detektivní historka uprchlého bankovního ředitele s uspokojivým rozřešením a společnost roztomilých švadlenek. Zásahy Pištěkovy režie rozvedly děj do řady zábavných scén, pevně skloubených do celku a udržely svižné tempo až do konce. Prostě je to milý a dodnes dobře koukatelný film.

O dohazovači panu Šukálkovi jdou výtečné reference, ženy si mezi sebou umí vzájemně poradit, jak získat bohatého muže. Tanečnice Dupla se snaží ulovit pana z Hejlů, který je movitý, pracuje v bance a je spekulant, ale nad jejím posledním přáním jsou mraky, jen zvažte, ona by chtěla dostat darem dokonce zámeček. A když jej nedostane, půjde vstříc panu Počáplovi. Neteř pana z Hejlů, paní Klára Zvonečková se přeci obrátila na pana Šukálka se skromným přáním, poohlédnout se po muži, který by nahradil jejího manžela, který před roky zemřel. A hned krásnou vdovu nabídl svému kamarádu Vendelínu Růžičkovi, který ji zná, před 5 roky se jí již dvořil. Pan z Hejlů, aby jej investice do koupě zámečku co nejméně bolela, vymyslel si podvod, kterým očernil svého účetního Františka Jedličku a na toho byl vyhlášen zatykač, najednou záhadně zmizely peníze z banky. Jde o 120 tisíc a z pana z Hejlů se stane bankrotář. Díky výřečnosti a organizačním schopnostem pana Šukálka se peníze najdou a dvě svatby jsou na dohled.

V naivní komedii, kterou režíroval herec Theodor Pištěk v roce 1939 podle námětu J. K. Tyla, exceluje komik Jára Kohout. Ve filmu hraje v drobné roli vdovy Chvojkové i Anna Letenská, která zahynula v koncentračním táboře...

POZOR, SPOILER
Panna Klára Rákosová hrává na harfu ve společnosti bohatých. Zakrátko se má vdávat. On se jí teprve dvě léta dvoří její mládenec Alois. Na vdavky namlouvá paní Rákosová také bohatou paní Zvonečkovou a doporučuje pana Šukálka, který umí dohodit. Zvonečková žije pouze s ujcem, pánem z Hejlů, který má prý hodně práce v bance. Ona to ale není tak docela pravda. Zrovna nyní tam vysedává s ženou od divadla, slavnou tanečnicí Valérií Duplou. Ta mu vyčítá jeho chování a on zase, co všechno jí dal. Ale ona chce zámeček, jinak půjde k panu z Počáplic.

Zvonečková se tedy svěřuje Šukálkovi, jakého chce muže. Ten jest zklamán, myslil totiž na sebe.

Vendelín Růžička bydlí právě se Šukálkem. Pan Růžička má svůj závod na odlévání hlav bohů. Šukálek jej chce oženit a hřeší na to, že mu před šesti léty zachránil život. On chtěl totiž spáchat sebevraždu, když si jeho Klárka brala Zvonečka. Nu a nyní k ní má, tedy podle Šukálka, jít a opět se o ni ucházet. On tak učiní i s jednou ze svých sádrových potvor, kterou jí věnuje. Je rád, že ji po více než šesti letech vidí. Když však staví sochu, tato spadne a rozbije se.

Pán z Hejlů posílá sluhu s dopisem k Duple.

Po rozbití sochy se Růžička ocitá v náručí paní Zvonečkové. Když sem vrazí ostatní, ona řekne, že ji Růžička požádal o ruku.

Domů se tento mladík vrací až k ránu a sděluje Šukálkovi, že jeho peníze z banky pana z Hejlů jsou fuč, stejně jako všechny ostatní. Pán z Hejlů tak „přišel pankrot“ a zloděj, nebo lépe řečeno ten co peníze zpronevěřil, Franta Jedlička, je na svobodě.

Do krámku s květinami přichází mladá a krásná Tekla. Již delší dobu zde láká kupce svým zjevem. Majitel je rád, protože jinak by netržil. Jenže jednoho večera je obtěžována, a náhodou kolem jdoucí Růžička zasáhne. Ona jej pozve k sobě, aby jej ošetřila. Růžička na ní může nechat oči.

Alois složil novou píseň a nyní ji zpívá s Duplou. Když sem přichází pán z Hejlů, ukryje se Alois a zamaskuje se jako křeslo, ale je přesto objeven. Nato Dupla bankéře vyhodí, a že ho již na zámku, který na něm vymámila, nechce vidět. Růžička přichází k Zvonečkové podepsat svatební smlouvu, ale on již nechce, neb se zamiloval do Tekly. Ta jen náhodou nalezne dopis, ve kterém Jedlička píše, že jel pro dceru a peníze jsou připraveny.
Šukálek chce, aby Růžička přestal na Teklu myslet a přivede jej mezi jiné dívky a ženy. Jenže sousedka sem přivede právě Teklu. Později se ukáže, že je to Jedličkova dcera, jak přijde škodolibě oznámit Zvonečková. Ta upozorní na dopis, který pánovi z Hejlů vypadl z kapsy a v němž Jedlička vysvětloval, proč musí odjet.

Šukálek se rozhodne do toho všeho vložit…

Bohatá mladá vdova Klára Zvonečková se chce znovu vdát. Častý návštěvník jejího domu pan Šukálek ji tajně miluje. A právě jeho požádá vdova o dohození manžela. Šukálek přivede svého přítele Růžičku, který Kláru kdysi rovněž miloval. U Kláry bydlí její strýc pán z Hejlů, bankéř, který si vydržuje náročnou milenku. Po náhlém odjezdu Hejlova účetního Jedličky je zjištěna ztráta vysoké sumy peněz. Růžička se s Klárou zasnoubí, ale spíše s ohledem na minulost. Jednoho večera ubrání Růžička mladou květinářku Teklu před starým dotěrou. Do dívky se zamiluje a ani ona k němu není lhostejná. Přesto však zanedlouho zmizí a Růžička ji marně hledá. Když se má u Kláry podepsat svatební smlouva, přichází náhle Tekla s květinami a Růžička uteče za ní. Dotčená Klára oba vyhledá v Teklině novém bydlišti a prozradí, že dívka je dcerou zloděje Jedličky. Šukálek však pomůže prokázat, že defraudantem byl sám Hejl, který tehdy využil Jedličkova náhlého odjezdu za nemocnou dcerou. Nic už nebrání svatbě Tekly a Růžičky. Klára dá své srdce a ruku Šukálkovi.

Zdroj: NFA

...anebo Všechno přijde najevo: volný, ale citlivý přepis méně známé staropražské frašky, který se (jako jedna z mála čestných výjimek) nepokoušel o násilnou aktualizaci odkazu národní klasiky. Vzácný případ, kdy nejzaměstnávanější český filmový herec stál za kamerou.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu