Černí andělé [TV seriál]

Červená karta je příběhem o člověku, řediteli velkého tuzemského soukromého rádia, kterému se náhle a zákeřně otevřela schopnost soucítit s ostatními lidmi. Začne konat dobro - a na to jeho okolí není připravené. A tak proti němu zosnují plán… Chtějí ho zlikvidovat, odstavit. Náš hrdina, František, se to dozví - a musí se rozhodnout, čemu dá přednost. Odpuštění? Nebo v něm zvítězí stará zloba a vztek a pomstí se? Na začátku totiž byl bezohledným člověkem. Navíc je bohatý… Manželka se bojí, že rozdá zrestituované miliony. Není to lehké, v téhle době dělat dobrodiní… Prý jsou v psychiatrických ústavech opravdu internováni takoví lidé. Rodina je odseparovala, aby "nerozfofrovali" majetek. Přitom… jedná se jen o otevření srdeční čakry. O pochopení toho, co nás učí všechna velká náboženství. Že nesmíme sebe sama vnímat jako omezené individuum bez sounáležitosti s ostatními lidmi. Nemůžeme být šťastni NA ÚKOR ostatních! Můžeme být šťastni jen ve smíru, v pochopení a v soucitu s ostatními. Pan Hejna mi nabídl režii jednoho z dílů připravovaného cyklu Černí andělé. Já si vybral tento díl, protože miluji, když se snoubí tajemno, thriller a trocha mystiky. O to právě v našem příběhu jde. Domluvili jsme se na některých úpravách, podílel jsem se na konečné verzi scénáře. Příběh jsme natočili na filmovou surovinu, přes léto, kameru dělal spolužák z FAMU Dominik Miškovský, jinak můj zavilý spolucestovatel z Cesty do Indie.

Autor/Zdroj: Igor Chaun/Česká televize

Igor Chaun se po dlouhé době vrátil k hrané tvorbě a vrátil se brilantně. S předposledním příběhem cyklu si opravdu režijně vyhrál a navíc se i podílel na scénáři. Vytvořil tak dílo, které lze považovat po příspěvku Filipa Renče, za druhý vrchol Černých andělů. Chaun se přitom více než jeho předchůdci zaměřil na citovost a psychologii děje i hlavní postavy (vynikající Ladislav Frej). Nezapomněl ani na buddhistický příspěvek. Navíc se vyhnul podsunutému spojováku pohřební služby, který využil jen v mezní nevtíravé časové podobě. Netřesoucí ruku měl Chaun při výběru spolupracovníků. Zajímavá kamera Dominika Miškovského v působivém střihu Vladimíra Baráka a za doprovodu přesně načasované hudby Michala Košuta se Červená karta spojila pod jeho režijním vedením v jeden velký na míru padnoucí celek. Největší a nejtěžší herecká příležitost zde potkala Ladislava Freje, který celý příběh právě po herecké stránce odtáhl. Ondřej Vetchý pod svou postavou jen nahrnul všechny své předchozí, ale přesto se neopakoval a díky menšímu prostoru neuklouzl. Byla to skvělá nedělní podívaná včas pozvedávající celý cyklus, který má před sebou poslední díl. Fiktivní nominace na televizní ceny: za hlavní mužskou roli Ladislav Frej, za střih Vladimír Barák, za hudbu Michal Košut, za kameru Dominik Miškovský a za režii Igor Chaun.
http://www.sweb.cz/telemanie/, 12/2002

Autor/Zdroj: /


Horor a humor se nesnesou? Opět mýtus určený na odstřel. V cyklu Černí andělé se příběhem Červená karta včera vyznamenal režisér Igor Chaun. Slušně ukočíroval své sklony k meditacím. Dále – po Filipu Renčovi teprve jako druhý – zvládl žánr, což se u nás moc neumí a někdy pokládá za hru nedůstojnou umělce. A navíc si Chaun dovolil uvést komickou figuru fotbalisty, která herci Ondřeji Vetchému, málem už zmramorovělému věčnými rolemi kladných hrdinů bez bázně a hany, činila viditelnou radost.

Mirka Spáčilová, MF Dnes, 17. 12. 2001

Autor/Zdroj: /


Bylo pro vás těžké se po více než roce, kdy se vám narodila dcera Sofie, vrátit před kameru?

Vždycky jsem hrála víc na divadelním jevišti; proto jsem si dávala pozor, abych nepřehrávala, nebyla příliš expresivní, nedělala velká gesta. Jenže Igor Chaun po mně pořád tu expresi chtěl, dokonce i křičel - že prý nehraji sebe, že to je protirole a já mám jako herečka zahrát to, co chce režisér. Někdy jsem byla i nešťastná, ale zároveň šťastná, že konečně točím. Když jsem v jednu chvíli našla na zemi čtyřlístek, bylo jasné, že všechno dobře dopadne. Igor je hodně precizní a má jasnou představu o své tvorbě. Pracuje detailně s hercem a jeho režijní vnímání je natolik originální, že je lepší hodnotit jej až po dokončené práci. Ne na place nebo ve střižně, protože až ve výsledku ho pochopíte. A pak to stojí za to.

V Červené kartě hrajete atraktivní ženu a pořádnou mrchu. Byl to opravdu protiúkol?

Myslím, že ano. Ale na to se zeptejte mého manžela... Jednou jsem si zahrála takovou důru v pohádce Hvězda života...

Máte ráda thriller nebo horor?

Není mi to úplně blízké, dokonce jsem ani nevěřila, že by z toho mohla být nějaká pecka. Potom jsem to viděla - a koukala jsem! Mám pocit, že je to skvělá detektivka.

Gábina Filippi pro Týdeník televize, 12/2001

Autor/Zdroj: /