Antropofág

Tak za ty záběry ve tmě   děkuji. Hned se mi film lépe   chápal, když jsem věděl,   která skvrna v té tmě,   komu patří. Celkově jde   o klasický snímek   tehdejší doby, ničím   nezajímavý a bez nároků   na vyšší hodnocení. Ani   paní Kesslerová se   nepředvedla. Těch pár   pitomých masek to zachránit   nemohlo. Přesto přiznám,   že dva či tři záběry   trikaři zvládli perfektně   a dávám jim dvacítku.

Tento snímek není žádné   velké umění, přesto se mu   daří budovat určitou   atmosféru. Kdo má   zkušenosti s podobným typem   filmů, určitě si ho užije.   Je zde všechno, co k   podobným snímkům patří.   Drastické scény, podivná   hudba, která chvílemi   hraničí s výplachem mozku a   nelogicky se chovající   postavy, které dělají   všechno pro to, aby byly   zmasakrovány. Spoustu filmů   by tyto nedostatky pohřbily,   tady jde však o čistou   zábavu a člověk mu leccos   odpustí. Samozřejmě   záleží na každém, jak ke   snímku přistupuje. Kdo   hledá působivý a   přesvědčivý horor, měl by   hledat jinde, ale divák,   který si libuje v podobných   obskurních krvácích a   neustále sjíždí italská   béčková jatka a podobně,   může zajásat. Je až s   podivem, jak se tvůrcům   podařilo sugestivně   vybudovat atmosféru, která   neustále houstne a po   šíleně nudném začátku   už jde vše jen k lepšímu.   Mrtvých přibývá, naděje   na únik je mizivá a všechny   postavy svazuje totální   bezmoc. Hlavní padouch je   správně odpudivý a člověk   mu snadno uvěří jeho   obrovskou sílu.
Jinak   hudba je strašná a kameraman   musel bejt zlitej, ale i tyto   věci jsou v tomto snímku   spíše sympatické a člověk   se, pokud není totálně   znechucen, nad nimi jen   pousměje. Noční scény   nepostrádají přirozenost a   je až s podivem, jak   vypadají hezky oproti těm   denním. Prostě skvělá   úchylárna, která se   vyznačuje zvláštní   zvrácenou poetikou.
Zajímavé je, že ve   snímku se objevila i česká   herečka Zora Ulla Keslerová.