Obsah filmu Požár v opeře
"Požár v opeře" byl názornou ukázkou vhodného spojení zvukového filmu s operou. Filmová opera je sotva ideálem zvukového filmu. Něco jiného je, pokud lze vsunout do filmového příběhu některé operní scény. Tak vidíme a slyšíme ve zmíněném filmu nejlepší scény z "Tannhäusera" zazpívané a zahrané členy, sborem a orchestrem berlínské státní opery. Je zde milostná píseň Tannhäuserova, mužná výzva Wolframa z Eschenbachu a několik krásných sborů, které zároveň s orchestrem zastupují nejlepší zvukové partie filmu. S tím, co do hodnoty drží dětský sbor berlínského dómu. Jarmila Novotná zpívá vložku, která by jistě získala potlesk, kdyby to v našich...
Děj filmu je skoro čítankově mravoučný. Bohatý světák, zvyklý si za své peníze koupit všechno, zatouží po lásce hezké chóristky. Je odmítnut, že jí svým vlivem dopomůže k velké úloze v "Hoffmanových povídkách", naše milá sboristka neví. Šťastnější je jeho přítel a tajemník. Boháč nakonec ukáže, že má smysl pro cizí štěstí a smíří se s osudem. Tento děj často uvedl diváky do zákulisí divadla, do zkoušek a příprav na premiéru. Tyto scény jakoby dýchaly nenuceností. Technicky efektně provedený požár jeviště, jímž měla být v paměti vyvolána vzpomínka na strašlivý požár divadla na Ringstrasse ve Vídni v 19. století.
Gustav Fröhlich a Gustav Grüngens, tento jako blazeovaný světák, onen jako tajemník, se vzájemně ve filmu doplňovali. Ale rozhovory byly vedeny rozvláčně, což bylo asi vadou všech německých "mluvících" filmů.
Poznámka autora: Tehdy 8. prosince 1881 zachvátil Ringtheater obrovský a zničující požár. Zrovna ten den byly na programu Hoffmannovy povídky, oheň vypukl rychle a diváci propadli panice a hrnuli se ke dveřím, které se otevíraly směrem dovnitř. Lidé proto měli zamezenou únikovou cestu ven. Počet obětí byl hrozný, čítal nejméně 384 úmrtí. Mnozí podlehli zraněním skoky z oken, druzí byli ušlapáni a ta větší část uhořela. Můj pradědeček zrovna v té době byl ve Vídni jako tovaryš a říkával, že byla tak obrovská zář od požáru, že se daly číst na vídeňských ulicích noviny. Po této tragedii vyšel zákon, myslím, že v roce 1882, kdy bylo přímo nařízeno, že u takových budov, kde se počítá s velkým soustředěním lidí, musí být vnější otevírání dveří a u divadel také železná opona, včetně impregnace dekorací. < Zobrazit méně
Autor: Asmodej, zobrazit všechny obsahy (1)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Bez komentáře :-).
Přidat komentář jako první.
