Byli dva bráchové, Constantin a Nick Nikasovi. Druhý jmenovaný byl momentálně zaostalý, takže musel docházet na sezení s pánem, který mu chtěl pomoci. Jenže jeho bratr to viděl jinak, a tak ho odtamtud odvedl. Potřeboval totiž sám helfnout, a to s přepadením banky. Což o to, masky si kluci obstarali dobré, ale to bylo asi tak všechno z toho, co se na jejich loupeži povedlo. I ti osmdesátiletí staříci to zvládli lépe. Nick zpanikařil a zabásli ho. Conniemu se podařilo utéct a chtěl bráchu dostat ven, protože věděl, že by mezi všehoschopnými recidivisty mohl snadno přijít k úrazu (což taky přišel). Nejlepší by bývalo bylo zaplatit kauci, jenže kde sebrat požadovanou částku? Od přítelkyně? To by nebylo jen tak. A zkusit to méně legální … co méně legální, přímo nelegální cestou, to by taky nemuselo jít úplně jako po másle.

Existuje celkově vzato vlastně strašně málo filmů, kde by hlavní postavy musely pořád řešit různé problémy. Buď takové, které se prostě kupí, nebo ty ve smyslu: něco se sice opraví, ale něco jiného se zase podělá. I když dohromady příliš nesouvisí, napadá mě Ponorka U-571, napadá mě Kontraband a napadá mě segment Masařka z povídkového skvostu Acid House, kde je to všem teprve extrémní. Název Dobrý časy je tedy vesměs ironický, na rozdíl od Drsných časů s Christianem Balem, Freddym Rodriguezem a Evou Longoriou, přičemž tímto počinem režijně debutoval David Ayer a rozhodně ho nejde nedoporučit.

V Dobrý časech to v předchozím odstavci uvedené bude ještě o něco složitější. I tím, že se jedná o jeden z těch počinů, kde jen obtížně hledáme ryze kladnou postavu. Výjimku tvoří akorát Nick (hraje ho spolurežisér), jenž kvůli svému postižení spíše jenom tuší co je dobré a co špatné. Připočítat bychom teoreticky mohli ještě hlídače lunaparku v podání Barkhada Abdiho (Kapitán Phillips, Oko v oblacích), ačkoliv kdybychom po příchodu do jeho bytu nalezli zneužívanou holčičku nebo další drogy, asi bychom se příliš nedivili. Jinak potkáme už jenom divný živly, lehce sebestředné a lhostejné postavičky, kriminálníky a naivní přítelkyni s tváří Jennifer Jason Leigh (Osm hrozných, Morgan).

Tím výčet nejznámějších jmen končí. Ovšem musí se zopakovat, že Robert Pattinson hraje výborně. Twilight sága byla v podstatě jenom nutným odrazovým můstkem k projektům typu Voda pro slony, Miláček, Královna pouště, Mládí vůdce a samozřejmě Mapy ke hvězdám a Dobrý časy, kde Connie trochu působí dojmem, že hodně kouká na filmy typu Bod zlomu a chce být jako postavy, které v něm vystupují. Nedá se napsat, že by divákům mělo jeho jednání vyloženě imponovat (i proto, že dělá chyby – vlastně vtipné i fakt hloupé zároveň, a svede mladé afroamerické děvče jen proto, aby nezahlédlo jeho fotku v televizi), ale rozhodně by nás mělo zajímat. Mimochodem, přišlo mi až neuvěřitelné, jak je s tím účesem a s těmi vousy podobný mému bratránkovi.

Dobré časy jsou filmem, kterému vedle prostředí dodává skvělou atmosféru především hudba od týpka, co si říká Oneohtrix Point Never, třebaže se nedá tvrdit, že by byla jó originální. De facto podobnou můžeme slyšet kupříkladu v Neon Demonovi. Ve druhé polovině však ani ona nepomůže tomu, že se bohužel tenhle biják stane postupně z originálnější standardnější podívanou s poměrně jednoznačným vyzněním či snad dokonce poselstvím, které ovšem ke stylu vyprávění vůbec nepasuje. Jako by se bál být odvážnější. A nezávislé bijáky by se přece neměly bát být odvážné.

FOTO: Bohemia Motion Pictures