Kristen Stewart, Paul Bettany, Jennifer Connelly, Anthony Mackie, Payman Maadi a oscarový režisér Régis Wargnier. Ti všichni s nimi mají co dočinění. BRÁNA
Film ve francouzsko-belgicko-kambodžské koprodukci v režii Régise Wargniera, jehož drama s názvem Indočína se pyšní Oscarem. Francouzský tvůrce se se svým počinem Brána vrací zpět na místo činu, tedy do jihovýchodní Asie, aby nám příblížil dobu nechvalně proslulých Rudých Khmerů. A to prostřednictvím knihy Francoise Bizota, který přežil jejich věznění a který je také hlavním hrdinou tohoto příběhu (hraje jej Raphaël Personnaz). Ač „pouhý“ etnolog, je Pol Potovými stoupenci považován za špiona (snad i proto, že je Francouz, ale jeho žena pochází s Kambodži) a uvězněn v táboře v džungli. Tady se setká s chlapíkem jménem Duch (vlastním jménem Kang Kek Ieu), přičemž se mezi nimi vyvine velmi zvláštní vztah.
Ačkoliv oba v podstatě stojí na druhé straně barikády, mají rádi umění a oba se svým způsobem respektují a snaží se jeden druhého pochopit. Což se projeví i o několik let později, kdy je Duch (skvěle ztvárňován debutantem Phoeungem Kompheakem) souzen za zločiny proti lidskosti a Bizot je prakticky jediný, s kým chce někdejší soudruh mluvit. Toto jejich opětovné setkání rozhodně nepostrádá určité napětí, a také poměrně specifické detailní záběry, které jsou k vidění i na jiných místech filmu. Velmi důležitá je také skutečnost, že Brána neukazuje zvěrstva tehdejšího režimu, třebaže to tak na první pohled může vypadat. Bez okolků tak činí Roland Joffé ve svých Vražedných polích. Ale v Bráně rozhodně není ono čtyřměsíční zadržení v táboře nijak vypjaté. Dokonce ani poté, co se hlavnímu hrdinovi na několik hodin podaří utéct. Režisér pouze naznačuje, v čemž svým způsobem tkví výjimečnost tohoto díla. Ovšem ono je vlastně výjimečné už jen samotné období a místo, ve kterém se odehrává, protože svinstva Rudých Khmerů filmaře zřejmě příliš neoslovují.
HODNOCENÍ: 80 %
ÚKRYT
Do své režijní prvotiny obsadil Paul Bettany svou půvabnou manželku Jennifer Connelly a kámoše Anthonyho Mackieho. Tihle dva představují bezdomovce, kteří se potkají v New Yorku. Hannah je na drogách a žebrá o peníze i cigarety. Kolemjdoucí má oslovit především cedule s nápisem „bývala jsem někdo“, kterou se prezentuje. To Tahir o své minulosti až do jisté chvíle nemluví, neboť na ni není pyšný. Každý sám by to zřejmě daleko nedotáhl, ovšem společně vycítí, že mají šanci se odrazit ode dna. Protože nemají co ztratit, pobývají v opuštěném domě, kteří zjevně bohatí majitelé nezamknuli. Ovšem jednoho dne přijedou. Hannah a Tahir pak budou muset vynaložit větší úsilí, aby se znovu dokázali začlenit do společnosti.
Tenhle film byl atraktivní nejen díky obsazení, ale vlastně také díky svému tématu, které je aktuální všude na světě. Z dramaturgického hlediska si Paul Bettany, jenž se inspiroval bezdomoveckým párem, který bydlel na ulici nedaleko jeho bytu, poradil velmi dobře, ačkoliv v některých ohledech by možná bylo bývalo ku prospěchu udělat si podrobnější průzkum. Obsazení dvou známých hollywoodských osobností bylo klíčové v tom, že si okamžitě získávají diváckou přízeň. Představitelé hlavních rolí své postavy evidentně výborně pochopili a jejich snahy a počínání vás neustále nutí sledovat plátno. Velice zajímavými charaktery se prezentují i vedlejší postavy a de facto všechny velmi výrazně promluví do děje. Bettany vypráví příběh s citem, když si kupříkladu účinně vypomáhá eufemismy. Dá se tedy tvrdit, že se mu jakožto debutujícímu režírujícímu herci povedlo něco, co by mu mohli Russell Crowe (viz Cesta naděje) a další závidět. Ale ten závěr … ten zpackaný, předvídatelný závěr … jak obrovsky naštve! Za něj prostě musí jít procenta dolů.
HODNOCENÍ: 70 %
Camp X-Ray
Spojené státy americké jsou mnohými vnímány jakožto země, ze které by si měli pokud možno všichni vzít příklad. Nicméně občas se i na jejich účtu objeví poněkud kontroverzní kaňka, která může vyvolat určité pochybnosti. Jednou takovou by mohla být věznice Guantánamo, kde jsou už víc než deset let shromažďováni zadržení (termín ‚vězni‘ se kvůli Ženevským konvencím nepoužívá), kteří jsou podezřelí z terorismu. Jako dozorkyně sem přijíždí mladičká Amy Coleová, jejímž úkolem bude dohlížet na zhruba 8 vězňů umístěných v malých sousedících celách. Jeden z nich, Ali Amir, ji zjevně už od prvopočátku interesuje a neodradí ji ani nepopulárním „koktejlem“. I tím, že by rád sehnal sedmý díl Harryho Pottera, což rozhodně není na takovém místě obvyklá četba. Ale nevyužívá jenom její naivity, aby s ní mohl manipulovat podle svých představ? Ono totiž nechávat pracovat v takovém prostředí takhle nezkušené dívky je samo o sobě dosti neprofesionální.
Debutující režisér a scenárista Peter Sattler se mohl opřít o producentskou podporu Davida Gordona Greena (viz také Princ a Pruďas či Manglehorn), jehož díla sice nejsou kdovíjaká, ale přeci jen si díky nim udělal nějaké jméno. Patrně i proto se mu podařilo do Campu X-Ray dostat Kristen Stewart a Paymana Maadiho (Nader z Rozchodu Nadera a Simin). Ovšem toho – podle vlastních slov – ještě více zaujalo téma. Příběh je ale do značné míry fiktivní, nicméně určitě není problém uvěřit tomu, že by se něco podobného mohlo tam na Kubě odehrát. Vývoj mezi Alim a Amy je vykreslen vcelku pozoruhodně, stejně jako její denní rutina, u které si člověk říká, že existují tisíce smysluplnějších prací. „Vězni“ jsou svým způsobem oba.
Pochopitelně tu nechybí i nějaké ty filozofické otázky. Občas se však dostane Sattler jakožto scenárista do úzkých a diváky přinutí zapochybovat. Jinak ale vytvořil opravdu působivou prvotinu, která i díky vynikajícím hereckým výkonům (především Maadiho), nutí k zamyšlení. Jenom možná trochu škoda, že Ali nechtěl místo Harryho Pottera číst Twilight/Stmívání. Ačkoliv pak by šlo spíše o komedii a to rozhodně nebyl záměr. Camp X-Ray se v našich kinech a možná ani na televizních obrazovkách patrně jen tak neukáže, nicméně protože vyvolává celkem důležité otázky, je dobré vědět už jen to, že existuje.
HODNOCENÍ: 80 %
FOTO: febiofest.cz
