Upír Nosferatu

Tak upírské filmy mne   nezajímají a nebaví. Tento   jsem viděl kdysi jen ve   zkrácené verzi, tak nyní   mám celý film, doplněný o   ztracené titulky a další   věci. No klasiku jsem si   přece nemohl nechat ujít.   Teda co ten Wagner s tou   kamerou dokázal, to mohou ti   dnešní „kameramani“ jen   hluboce závidět. Můžeme   spatřit též perfektní   masky, už jen obchodníka   Knocka potkat v lese tak lezu   na strom i za bílého dne.   Ellen vypadala, jako kdyby   právě opustila hrob, no děs   běs už jen z těch postav.   Samozřejmě že snímek   vychází přímo ze Stokerovy   knihy. I takto se dá obejít   licence. Ano, je to uděláno   velmi šikovně a precizně,   to se snímku upřít   rozhodně nedá. Ovšem v   dnešní době… Bohužel   stejně i zde, jako ostatně   všechny snímky podle   Stokerovy knihy trpí   nedostatkem překvapení.   Pokud knihu znáte, vlastně   jen čekáte co ten či onen   autor vypustil. O nedostatku   efektů ani nepíši, velká   bolest skoro všech upířích   filmů a je jedno, v které   době byly natočeny. Přesto   hodnotím v horní hranici,   protože si to film   jednoznačně zaslouží.

Nelze než závidět   filmařům z počátků   minulého století, v té   době byl film tzv. „pole   neorané“, tudíž každý   záběh, úhel kamery, nápad   a filmový trik se stává   novátorským a originálním.   Ke smůle současným   tvůrcům. Jeden za všechny,   stín upíra a jeho   předlouhých ruček na zdi je   bezesporu děsivější než   záběr na hraběte Orlocka   samotného. Dodnes hojně   využívaný záběr   sloužící k vyvolání   atmosféry strachu, napětí a   tajemna. Divadelní   gestikulace, vizuální   typizace postav, atmosféra a   hudba, to je vše co dělá   němý film kouzelným. To co   se divákům nejvíce vryje do   paměti je vampýr hrabě   Orlock. Této postavě nedal   podobu a schéma chování   režisér Murnau, ale   okultista Albin Grau, jež se   na filmu podílel jako   producent, výtvarník, je   autorem plakátů, a film   propagoval. Rozdíl od   dalších zfilmovaných   upírů je v několika   detailech zcela zásadní.   Orlock má zuby, sloužících   k napichování krků   nebohých obětí, umístěny   jako hlodavec, což mně   přijde při následném   vysávání krve podstatně   praktičtější :-), celkově   působí odpudivě a   „škaredě“ a ze   zakousnutých jedinců se   nestávají další upíři.   Oproti tomuto mají všichni   následovníci, tohoto otce   všech filmových upírů,   „napichovací“ zuby   umístěny jako šelmy, jsou   vesměs elegantní svůdníci,   a kousnutím mohou svůj druh   rozšiřovat. Známým   okultistou byl i scénárista   Henrik Galeen. V těchto   souvislostech dostává film   Ve stínu upíra (r.Elias   Merhige, 2000) poněkud   mystičtější charakter. I   přes můj názor, že tato   filmová adaptace Stokerova   románu nebyla dosud   překonána, jde přece jenom   o horor (čili brak), tudíž   ve srovnání s některými   filmy té doby, majících i   jiný přesah, než jenom   filmový (např. Křižník   Potěmkin, Intolerance atd,)   nemůže obstát. Ale i tak   zůstane v dějinách zapsán   zásluhou technických a   filmařských postupů.   Celkově je problém, pro   laického diváka, alespoň   pro mne ano, hodnotit kvality   filmů z období samých   počátků kinematografie.   Každá doba má své   filmaře, a ti mají svoje   diváky. Bohužel jsem film   viděl až v roce 2010,   premiéru jsem promeškal :-).

Upír nemrtvý neživý až z toho filmu zamrazí
Myslím, že to je nejlepší   film o Drákulovi (zde Orlok   Nosferatu) co byl natočen,   smekám před tvůrci. Když   si člověk uvědomí, že   film vznikl v r. 1921, nelze   než smeknout. Atmosféra   která na člověka působí i   po těch létech. Co teprve,   když měl tehdy film   premiéru v kinech, to musela   být událost. Nicméně   celkově je to prostě film,   který ukazuje děsivého   upíra hraběte Drákulu - tam   někde v horách je totiž   hrad a v něm přebývá   neživý nemrtvý, ten co saje   krev, od dětství o něm   člověk žijící v   civilizaci slýchává z   vyprávění a pak někdy   vídí tenle strašidelný   film - tenhle film je o tom o   něm nemrtvém neživém   hraběti Drákuklovi. A z toho   filmu jde strach, atmosféra,   zjev hraběte, celkové   vyznění filmu - kamera   střih různé detaily i   zobrazení přírody a hradu   samotného, no prostě Hrabě   Drácula jak čítanková   kniha od Stokera.
Ale   nezapomínejme na to, že i v   českých luzích a hájích   byl natočen film o Drákulovi   a též mimořádně povedený   s atmosférou, která by se   dala krájet. Hrabě Drakula   (1970)

Nosferatu je právem   považován za jeden z   nejlepších filmů vůbec. Je   kouzelný, strašidelný,   strhující. Kvalitně shrnuje   Stokerova Drákulu a dělá mu   čest postavou, která si   jistojistě zaslouží nést   přízvisko zla.   Upírštějšího upíra jsem   snad ještě neviděl.   Chcete-li začít studiem   hororu, toto je ideální   první lekce.

Listen to them. Children of the night...
...What Music they make. Dnes   už nepochybne legendárny   snímok. Ťažko ho hodnotiť,   keďže už určitý čas   ubehol a dnešná technika   točenia filmov je   diplomaticky povedané troška   modernejšia a troška niekde   inde. Určité kúzlo mu však   uprieť nejde. Má to desivú   atmosféru a niektoré zábery   stoja za to. Najväčšou   devízou a hviezdou je Max   Schreck, ktorý sa toho   zhostil viac ako výborne. Pre   fanúšikov starého hororu   či Brama Stokera povinnosť,   pre ostatných celkom   zaujímavé zachytenie ducha   onej doby. Zaujímavosťou je,   že niektoré exteriéry boli   točené na Oravskom hrade

jeden z prvních filmů o   upírech také podle mně   patří mezi
TOP 10   NA DOBU VZNIKU SKVĚLE   ODVEDENÉ DÍLO

Ty jo, to je fakt rok výroby   1922 ? To je naprosto   neuvěřitelné. Upír   Nosferatu je totíž jedním z   nejpůsobivějších hororů,   jaké jsem kdy viděl a jen   ukázky mi naháněly husí   kůži. A když jsem potom   viděl film, bál jsem se   ještě stokrát víc a to i   zásluhou démonického Maxe   Schrecka v hlavní roli,   který je naprosto   neuvěřitelný. Jeho   ztělesnění vampýra je   jedním z těch nejlepších.   F.W.Munrau byl borec.   Atmosféra filmu precizní.   Asi nejlepší vampýřina,   která kdy vznikla. 100%.

Všechny záběry, ve kterých   figuruje Max Schreck nebo jeho   stín, jsou nesmrtelné a   právě díky nim se Nosferatu   zapsal do historie filmové   hrůzy, což ale nijak   neumenšuje Murnauův   přínos. Skvělý je způsob   jakým střádá napětí   během upírovy plavby a   atmosféru strachu ve městě   zachváceném domnělým   morem. Byly chvíle, které mi   přišly trochu hluché, ale   pořád vnímám Nosferatu   jako film s obrovským vlivem   a pilíř hororového žánru.

Nemohu upřít kvality které   tento film má, ale musí se   nechat že doba se již celkem   posunula a film potřebám   dnešního diváka přestává   stačit, hlavně u hororů   jsme si přeci jenom zvykli na   stylizaci, zatímco zde se   ocitáme "jen" na   hradě v karpatech...   Tomhletom směru to spíše   působí jako česká   televizní pohádka. Zato   naprosto vinikající i v   dnešní době byla hudba, tak   nějak jsem si chvílemi   říkal že film je   Lynchovinou své doby díky   řadě depresivních   zvuků.... Film byl ve své   době jistě kasovním   trhákem a určitě si to i   zasloužil, ale díky proudu   času trochu ztrácí, prostě   jsem se nebál a to je u   hororu nedostatek.

www.classic-movies.blog.cz
Jedna z prvnich adaptaci   romanu Brama Stokera (bez   zakoupenych autorskych prav,   proto je jmeno zmeneno z   Draculy na Nosferata).   Nadherne expresionisticke   zpracovani a uzasne divadelni   herectvi Maxe Shrecka   ("strach") i   ostatnich hercu.

Právem patří tohle dílo do   top filmů na světě. I po   těch letech jde občas mráz   po zádech. Dal bych to do   škol jako součást zlatého   fondu kinematografie.

Opravdu vyborny horor s   desivym vampirem ktery nahani   hruzu vzdy kdyz je na scene,   jinak skvela hudba ktera   dodava filmu napeti a hruzu

Základní stavební kámen   žánru upírského horroru,   ve kterém navzdory všem   expresionistickým pravidlům   Murnau dokázal, že   přirozené prostředí a   exteriéry jsou mnohdy   působivější než uměle   vytvořené kulisy jak tomu   bývalo u všech   poválečných   expresionistických děl.   Nejen děsivé scenérie   karpatských lesů, ale   hlavně hrůzný krysí vzhled   Maxe Schrecka způsobují   mrtvolné mrazení v zátylku   i po tolika desetiletích od   vzniku díla, kterým Murnau   nasadil hned na začátku pro   své následovníky laťku   kvality příliš vysoko a   které marně již více než   osmdesát let čeká na své   pokoření!

No, nemůžu říct, že bych   se bál, ale určítá   tísnivá atmosfára ne mě   působila. A ta hudba...   jednoduše nádhera.

Přepis slavného románu   Brama Stokera (který jsem   nečetl, jinou adaptaci   nevidě - snad jen parodii   Mela Brookse - ale látku   znám) se více než povedl,   ačkoliv vyjukaný pohled Maxe   Stracha působí dnes až   úsměvně. Německý   expresionmus v plné kráse.