Tančírna

Film jsem viděl několikrát,   bude vždy patřit mezi mé   nejoblíbenější. Nikdy si   ho nenechám v televizi ujít   a pokaždé se skvěle bavím.   Miluji epizodu z třicátých   let, kdy do tančírny   přichází gangster, který   je celý Jean Gabin, ve své   roli Pepé le Moka.

Výborný nápad a úžasné   typy herců od úvodního   nástupu dam a panoptika   pánů přes jejich proměny   během času a změn stylů   až k závěrečnému   postupnému opouštění   scény. Film má velmi   svižné tempo díky hudbě a   po kapkách dávkovaným   gagům. Třešničkou na dortu   je krátkozraká Monica   Scattini zůstavájící   věčně na ocet.

Pomalu by se mohlo   připravovat pokračování,   přece jenom od roku 1983 se   druh zábavy proměnil a   objevila se spousta dalších   bizarních hudebních a   tanečních stylů.

Čistě klubový film.   Historie jedné tančírny   očima a hudbou tanečníků.   Neuvěřitelný koncert   lidských osudů. Patří do   mých top.

Tak na tenhle film beze slov   jsem byla hodně zvědavá.   Ale opravdu jsou zde naprosto   nepotřebná, všechno   dotváří úžasné postavy,   příběhy...výborné je, že   se herci jen střídají v   rolích jinak zůstávají...

Velmi originální přehlídka   různých mužských i   ženských typů na pozadí   francouzské historie od 30.   do 80.let minulého století,   kterážto je nastíněná bez   jediného mluveného slova na   ploše imaginárního   tanečního sálu. V něm se   mění oblečení, účesy,   hudba i tance, pronikají do   něj ozvěny války, rasových   nepokojů nebo studentských   bouří v 60.letech (tahle   epizoda je ale překvapivě   zkratkovitá).   Nejpozoruhodnější je asi   režijní práce, pečlivost,   s jakou jsou jednotlivé   scény do detailu   propracované. Film je hlavně   formálním experimentem, ale   nabízí i spoustu zábavných   i dojemných momentů. Na   druhou stranu nemám pocit,   že bych se z něj dozvěděl   něco extra hlubokého.

Francouzská historie části   20.století obecně, vývoj   hudby a tance zobrazený beze   slov prostřednictvím   událostí v jedné   tančírně.

Objektivně vzato:   originálně ztvárněný   originální nápad, mající   své nesporné kvality.
Subjektivně vzato: tanec,   jako takový, považuji za   zbytečné k ničemu   nevedoucí pohyby, hudbu   (kromě klasiky) vnímám jako   otravný hluk a úlisní   týpci či namachrovaní   suverénci snažících se   vlichotit a vnutit do   pozornosti žen nepatřili   nikdy do okruhu mých   kamarádů.

Nejvíce jsem ocenil   skutečnost, že se v   jednotlivých epizodách   vyskytovali stejní herci v   typově ve zcela odlišných   rolích a bizarnost   některých postav.