Tančírna

Česká televize dnes uctí památku Ettoreho Scoly, držitele desítek prestižních filmových cen

Česká televize dnes mimořádně zařazuje do programu ČT art hudební film Tančírna. Snímek, nominovaný v roce 1984 na Oscara, uvádí k uctění památky světoznámého italského režiséra Ettoreho Scoly, který zemřel včera v Římě ve věku 84 let.

V hudebním filmu se prolínají osobní životy pravidelných návštěvníků jedné typické pařížské předměstské tančírny s během velkých dějin. V několika epizodách, odehrávajících se v rozpětí takřka padesáti let, jsou v Tančírně připomenuty významné momenty z minulosti Francie a spolu s ní i celé Evropy.

Snímek je natočen beze slov, divák tak zprostředkovává vjemy pouze pomocí syntézy hudby, tance, pantomimy, masek a kostýmů. Originální koncepci tanečního vyprávění převzal Ettore Scola z pantomimického divadelního představení, uváděného pařížským Le Théatre du Campagnol v roce 1981. Do filmových rolí byli obsazeni přímo herci úspěšné divadelní adaptace.

Snímek odvysílá ČT art dnes 20.1.2016.od 21:25 hodin.
Alžběta Plívová
Vedoucí Komunikace a PR, tisková mluvčí
Česká televize

Sál, kam lidé přicházejí za jediným účelem – tančit. Prostor, kde mohou vyjádřit svou radost z pohybu, kde mohou zapomenout na starosti "tam venku", to je tančírna. Azyl, místo radosti nebo místo zapomnění. Ve slavném francouzském filmu italského režiséra Ettoreho Scoly nepadne jediné slovo, a přesto se tu odehraje několik lidských příběhů v proměnách času. Originální koncepci "tanečního vyprávění" přejal Scola z pantomimického divadelního představení, uváděného s úspěchem pařížským Le Theatre du Campagnol v roce 1981. Autor hry Jean-Claude Penchenat se podílel i na scénáři filmové verze (sám se objevuje i v jedné z rolí) a herci divadelního souboru převzali své role i na plátně.

Film beze slov se stal podobně jako divadelní představení nesmírně úspěšnou filmovou událostí. Kromě diváckého úspěchu získal Ettore Scola v roce 1984 na MFF v Berlíně Cenu za režii. Kromě populárních tanečních melodií a skvělé práci s kostýmy, přesně charakterizující jednotlivá období francouzských dějin mezi lety 1936–1983 (do tehdejší současnosti), mají na obrovském úspěchu filmu největší podíl především herecké výkony a nesmírně důmyslná práce kamery, pohybující se po celý film v omezeném prostoru jedné z typických pařížských tančíren. V malých gestech a situacích se tu odehraje 50 let v dějinách Evropy jako v kapce vody, přitom však ani na chvíli neztratí svůj směšnosmutný, lidsky zábavný rozměr.

Film sprostredkováva divákovi intenzívny pocit plynúceho času a historie, v ktorom sa prelína „malý" osobný život pravidelných návštevníkov jednej typickej parížskej, predmestskej tančiarne s behom „veľkých" dejín. Film je nakrútený bez slov, no divákovi všetko majstrovsky rozpráva pomocou syntézy hudby, tanca, pantomímy, masiek a kostýmov. V niekoľkých epizódach, odohrávajúcich sa v rozpätí takmer päťdesiatich rokov (1936-83), sú vTančiarni pripomenuté významné momenty z minulosti Francúzska a spolu s ním i celej Európy. K popularite filmu prispievajú dobové melódie vrátane šansó-nov Edith Piaf a pesničiek Beatles. Originálnu koncepciu tanečného rozprávania prevzal Ettore Scola z divadelného predstavenia uvádzaného parížskym LeThéatre du Campagnol v roku 1981. Do filmových úloh boli obsadení herci úspešnej divadelnej adaptácie. Ich zohranosť mala veľký vplyv na celosvetový úspech filmu. Ten získal ex aequo Césara za najlepší film a nomináciu na Oscara za najlepší cudzojazyčný film. Inscenácia v SND získala tri ocenenie Dosky 2001.
katalog 17. ArtFilmFestu 2009/205