Obsah filmu Světla v soumraku
Film Světla v soumraku uzavírá volnou trilogii o lidech na okraji společnosti, již tvoří se snímky Mraky odtáhly a Muž bez minulosti. Poněkud paradoxně se jedná o nejpesimističtěji laděný film z celého triptychu, i když je diskutabilní, jestli je adekvátní vnímat tematizovanou osobní oběť ryze negativně. Nahlédneme-li ji z perspektivy historicky definovaného romantismu, tak pro své osobní přesvědčení je až životně nezbytné snášet i nejtěžší rány osudu pro skutečnost a pravdivost prožitku.
Hlavní hrdina filmu Světla v soumraku se jmenuje Koistinen. Jeho křestní jméno se nikdy nedozvíme už jen proto, že pokud si některá z dalších postav na...
Film Světla v soumraku uzavírá volnou trilogii o lidech na okraji společnosti, již tvoří se snímky Mraky odtáhly a Muž bez minulosti. Poněkud paradoxně se jedná o nejpesimističtěji laděný film z celého triptychu, i když je diskutabilní, jestli je adekvátní vnímat tematizovanou osobní oběť ryze negativně. Nahlédneme-li ji z perspektivy historicky definovaného romantismu, tak pro své osobní přesvědčení je až životně nezbytné snášet i nejtěžší rány osudu pro skutečnost a pravdivost prožitku.
Hlavní hrdina filmu Světla v soumraku se jmenuje Koistinen. Jeho křestní jméno se nikdy nedozvíme už jen proto, že pokud si některá z dalších postav na jeho jméno vůbec vzpomene, oslovuje ho výhradně příjmením. Režisérem často deklarovaná (zdánlivá) bezvýznamnost jeho ústředních postav je zde ještě zintenzivňována. Takřka bezejmenný člověk, bez přátel a jakýchkoli materiálních fetišů, žije jen jedinou utkvělou představou, totiž že někdy opustí bezpečnostní službu, v níž je zaměstnán, a založí si vlastní agenturu.
Iluzornost takového životního cíle je zřejmá již od prvních záběrů, kdy se s Koistinenem seznámíme. Ke stvrzení vnucujícího se předpokladu dojde v cynicky pojaté scéně, kdy Koistinen žádá v bance o půjčku. Zcela v intencích režisérem uplatňovaných dějových modelů vstupuje do života osamělého hrdiny žena a přináší s sebou záblesk naděje a spočinutí v klidu. Jedná se ale bohužel (bohudík) o Kaurismäkiho osobitou variaci na femme fatale. Z melodramatu se rázem stává kriminální film.
Postavíme-li virtuálně vedle sebe jeho poslední a předposlední celovečerní hraný film, tedy snímky Le Havre a Světla v soumraku, musíme konstatovat, že Kaurismäkiho tvůrčí metoda se výrazněji neproměňuje, ale její konkrétní realizace mohou nabírat na spektru optimističnosti, či pesimističnosti naladění ústředních postav takřka opozitního vyznění. Podstatné je především to, že navzdory příkořím a nezdarům pokračují ve své životní pouti. Je možno mluvit o vitalitě, ale nikoli radostné. Spíš národním rudimentem a získanou zkušeností nabytém existenciálním pocitu nutnosti stavět se neustále proti absurditě života.
Petr Pláteník
Letní filmová škola 2011 < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (3)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
režie:
hraje:
scénář:
námět:
hudba:
kamera:
střih:

Distributor v ČR: |
CinemArt CZ |
|
|
Barevný: |
Ano |
|
|
Jazykové verze: |
finská, ruská |
|
|
Distribuční verze: |
s titulky |
|
|
Zvuk: |
Dolby Digital (SDDS/DTS) |
|
|
Obnovená premiéra v ČR: |
6.10.2011 |
|
|
Přístupno: |
od 12 let |
|
|
|
|
Zobrazit všechny herce a tvůrce filmu Světla v soumraku >
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 16.2.2011
Finský Honza aneb Jak chudák do ještě větší nouze přišel. Možná se Kaurismäki inspiroval (ne poprvé) právě touhle Cimrmanovou pohádkou. Znovu nemluvný hrdina, tichá hrdost ponížených, modelové situace, typizované postavy a dialogy. Hledat v Kaurismäkiho filmech realističnost je zásadní chyba, stylizace je u něj zcela záměrná, jeho vyprávění je na stereotypech postavené a díky nim působí tak trochu jako mýtus. Mám tenhle jeho styl rád, ale přece jen: aspoň náznak vývoje by neškodil. Zdá se mi jako by se zasekl někde tam, kde byl Jarmusch v období Podivnější než ráj (docela by mě zajímalo, který z těch dvou uměleckých blíženců přišel dřív s těmi zatmívačkami).
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 30.4.2010
Pěkné
Po dlouhé odmlce se ozval tenhle klasik finského filmu a návrat je to povedený. S minimalistickými prostředky umně vystihl osamění obyčejného člověka v dnešním velkoměstě. Neříkám, že příběh je nějak světoborný, o tohle tu nejde. Naopak výprava je jedinečná, popis metropole je až děsivě odcizující se životu. A to nemluvím o hereckých výkonech, zde si s gustem zahrály i postavy ve vedlejších rolích. Jak tenhle strohý styl kontrastuje s přehnanými, překombinovanými kreacemi v běžných amerických filmech, kde máme často pocit, že TAKHLE to v životě rozhodně nechodí.
Poznámečka: režisér je vášnivý kuřák, takže cigareta provází film od začátku do konce. A to už se ve filmech vidí málokdy, snad naposled ve francouzských filmech s Belmondem a ve filmech pro pamětníky.
Hodnocení: 3 / 10
Přidáno: 5.11.2007
Psychologicky propracované postavy? Kde? Je hlavní postava, která pořád někam odevzdaně civí a pokuřuje propracovanou postavou? Těžko. Syrové? Kde? Statické záběry, ve kterých si všichni herci zapomněli mimické svaly někde doma a prostoduchý děj, jehož synopse by se vešla na tři věty i s pointou, to prostě u mě není dobrý film. Seznámení s Kaurismäkim tedy u mě zrovna dobře nedopadlo. Možná pokud bych se chtěl unudit k smrti, natáhl bych Světla v soumraku na dvojnásobnou stopáž a výsledek by byl jistý.