FDb.cz - filmová databáze

Taky tento film stavím hodně   vysoko. Jednak pro vykreslenou   syrovost války, jednak je to   dílo bez zbytečných gest,   davových scén, nacionalismu,   prosto těch známých hrdinů, co   porazí fašisty za cenu i těch   nejvyšších obětí. Ženy -   vojandy dělostřelkyně měly   strach, jak asi každý v jejich   situaci. Jediný zkušený voják   zde je starý vysloužilec,   sympatický Vaskov. K tomu v   lese tlupa německých hrdlořezů   a máme jednoduchou zápletku s   ohromným protiválečným   poselstvím.

Film coby kubistický obraz,   kde děj skládáme v naší hlavě,   tvůrci nutně počítají s   divákovou účastí. Nejsou zde   hrdinové ani zlotřilci, pouze   lidé z ulice a ač jsou jejich   osudy tragické, vyznění filmu   je spíš optimistické. Chválit   tvůrce od scénáře přes herecké   výkony po muziku, by bylo   nošením dříví ...však víme   kam. Velká pochvala.

Šest herců a koncert!
Naprosto famózní snímek z   okrajové dánské produkce,   dokazující, že i bez   kýčovitých příběhů amerického   typu se film obejde. Přerod   obou hlavních představitelů   byl přesvědčivý, v každém z   nás je bůh i ďábel...Slza do   oka se drala ne kvůli těžké   farářově nemoci, mnohem,   mnohem děsivější byla ztráta   víry.I umístění příběhu na   faru a do kostela se tvůrcům   povedlo ve vyváženém   protikladu k náckům, kteří   tvořili důležitou součást   Adamova přerodu v lidskou   bytost.

Nerad používám vulgární   výrazy, ale tentokrát se   omlouvám, musím. Protože jiná   slova pro hodnocení této   sračky nemám. Hovadina na   entou. Že Segal není herec,   nýbrž manekýn, to je na první   pohled jasný, ale proč do   projektu lezl Caine, je mi   záhadou. Představte si, že   jedete autobusem večerní   alpskou krajinou směrem moře,   kde vás čeká pár dnů odpočinku   a relaxace. Vy si v polospánku   meditujete o svých věcech a   najednou šofér pustí tuhle   směsici ekologických blábolů,   spojenou s pyrotechnickým   cvičením a řáděním požárníků.   To vše v kině, z kterého nejde   odejít. Příšernej zážitek.

Další přeceňovaný film Miloše   Formana o střetu dvou   skladatelů, vídeňských klasiků   Mozarta a Salieriho. Ve   skutečnosti o střet vůbec   nešlo, ten vymyslel autor   divadelní předlohy. Podle něj   se ital Antonio snaží   zlikvidovat mladého génia a   užít si na jeho úkor slávu. V   Evropě víme, že je to naprostý   nesmysl, Mozart si nechal od   Salieriho dirigovat své   premiéry a s trochou nadsázky   se dá říct, že byli přátelé.   Ovšem Forman podlehl   americkému záměru, ukázat   senzaci za každou cenu, i tam,   kde se najít nedá. Hezká je ta   věta, kde se říká, že mistr   zemřel v bídě, pochován ve   společném hrobě... Jistě, pro   romantický, sladkobolný děj je   to přínos, ale do společných   hrobů byli v té době ve Vídni   na rozkaz císaře pochováváni   všichni, kvůli morové nákaze.   To je jen malá ukázka   manipulace s divákem ve stylu   Forman a Hollywood. Tak si   troufám na závěr vyslovit   poznámku, že - to se to   filmuje, když vám kryje záda   hudba Wolfganga Amadea   Mozarta.

Zde kvalitu nehledejme.
Zde kvalitu nehledejme.

Sci-fi je můj   oblíbený žánr. Pravda, není   zdaleka nejoblíbenější, ale   rád se těším na každý další   kousek. A co jich v předlouhé   filmové historii bylo! A   povedených! V tomhle   nejnovějším - Avataru -   nefunguje nic. Je nejspíš   určen divákům, kteří neměli   možnost ve svém krátkém životě   vidět jakýkoliv jiný film s   touto tematikou, tudíž nemají   srovnání. Když se něco   nepovede, a zvláště pak v   tvořivé činnosti, máme   nutkavou tendenci srovnávat.   Což se tady naprosto   vnucuje!

Můžu   začít třeba s porovnáním s   jiným snímkem Jamese Camerona   - s Titanikem, to byla taky   bída, ale film vás vtáhne   aspoň napínavým dějem. Hned od   začátku. A to je co říct,   zvláště, když všichni dopředu   víme, že loď půjde ke dnu. To   u Avataru nehrozí. Napínavé   nebo akční zde není nic. V   tomhle ohledu se scénář   nepovedl. Uznávám, že žánr   sci-fi nebude nikdy   scénáristicky bez chyb, zde se   však nelogičnosti, chvílemi až   bludy kupily do ohromné výše,   podobně jako onen posvátný   strom.

Téměř   každý se rozplývá nad 3D   efekty, na kterých pracovali   kouzelníci od Twentieth   Century-Fox deset let, já   nelenil a koukal na film v   systému 3+1D, což ke třem   standardním rozměrům přidá   ještě jeden navíc - rozum.   Možná jsem ani neměl pokoušet   osud, neboť další smysl vidí   neidentifikovatelnou směsku   žánrů od animovaného příběhu   indiánské princezny Pocahontas   (špion v osadě domorodců, co   se zamiluje do krásné dcery   náčelníka…romantická část   filmu určená ženskému   publiku), přes kombinaci   Robocopa, šmrncnutého   Hvězdnými válkami a Hvězdnou   pěchotou (zde něco pro   chlapce, ať si užijí těch   stříleček, vrtulníků a válek…)   až k Jurskému parku (dobře, že   se obludy nakonec přidaly na   správnou stranu) a legendě o   Dračím srdci. To vše obalené   ekologickou agitkou a lá   grínpís a pubertálním pokusem   sdělit nám něco víc...že totiž   moudrá matka příroda vyřeší   vše za nás?! S vehementní   pomocí dušiček zemřelých   předků. Nebo tak něco… Hlava a   pata mi tam tedy chyběla,   scénář opět trestuhodně   děravý. Že by nějaké   zašifrované poselství? Happy   end: důležité, že mariňák –   toho času upoutaný na vozíčku   – zkrotil draka, pomohl lidu   Pandorry vyhnat lidské   vetřelce a s hlavou posazenou   hrdě na krku si zasloužil   spojit cop s krásnou Neytiri.   Mi pohádky v zásadě nevadí,   ale když on se ten film tváří   tak vážně…a chvílemi působí   velmi parodicky.

Film postrádal humor,   který často dokázal zachránit   i naprosté hollywoodské   propadáky, hudba slabá, s   dějem v protikladu. James   Horner míval rozhodně lepší   dny a znám skladatele, kteří   by se pro tenhle příběh hodili   neskonale lépe. Neplatím, hubu   držím. Herecké výkony se   nevyskytovaly, není o čem   psát. Pardon, plukovník byl   padouch klasik (i mistr světa   Štěpánek by se musel uzardít,   jak dlouho vydržel tenhle   geroj bez dechu a ještě   likvidovat nepřátele). Takže   zbývá výprava a to je právě   ono: v dokumentech z přírody   se aspoň snaží tvůrci ukazovat   skutečný svět, ať je to v   oceánech, Arktidě nebo na   Sahaře. V tomhle díle se ta   udělátka minula účinkem.   Vojenská vozítka a raketoplány   byly strohé, hnusné, záměr   zdůraznit zápor se zdařil.

Prý má tohle   „velkolepé dílo“ pifku na   Oscara. Doufám, že vyhraje a   přeji z celého srdce naplnění   všech devíti nominací. Mi to   pouze potvrdí, kam se tahle   cena před léty vydala. K čisté   a nemaskované komerci.

Klasika
Vskutku filmová klasika se   vším všudy. Jen nemohu   pochopit, že tento film ještě   neuvedla ČT. Že by tam bylo   tolik osvícenců, co nemají   zájem pustit toto dílo na   malou obrazovku? Je evidentně   stvořen pro velké plátno.
Film se silným a věčným   příběhem o králi uvrženém do   otroctví a všech příkoří jeho   pohnutého života, cestě na   výsluní...parádní výkon Ch.   Hestona. V té době   obsazovaného do všech   zásadnějších velkofilmů, ku   škodě jeho herectví. Civilní   role si mohl zahrát až poněkud   opadla vlna popularity.
Na tu dobu nepřekonatelné   davové a bojové scény.

Horror?
Celkem slátanina. Námět,   obsazení, scenérie, to vše se   dalo zhodnotit mnohem lépe. V   tomhle provedení to skutečně   připomíná - a JE - béčkový   film. Navíc pro slabomyslné   konzumenty žánru značně   překombinované a složité.   Pokud bych chtěl zmínit aspoň   jedno pozitivum, snímek měl   kouzelnou atmosféru strachu a   intrik, i výprava byla na   úrovni.
(Indián a   bojová umění kung-fu byla   pouze třešnička - spíš kyselá   okurka - na nepovedeném   filmu.)

Filmy o nesmrtelném   Drápalíkovi, agentu 007, byly   vždycky sračky, prosty napětí,   akce a ostatních atributů   žánru. A tenhle tomu dává   korunu. Moore, Connery a spol.   byli ještě kapku rádoby   charizmatičtí, tehle   představitel - naprostá bída.   Scénář by lepší spatlali žáci   základní školy, myslet si, že   místem pro terorismus a jiný   mezinárodní zločin je mobilní   telefon a kasíno...? Jo, pro   ty kluky do 12 let to možná je   natočeno, viz. honička s   černouškem na začátku. Slovo o   hudebním doprovodu: skladatel   se ani nepokoušel složit něco   nového, smíchal motivy z   předchozích DĚL a finito.

Arsen Lupén po americku
Další povedený film pana   Spielberga. Když zůstane na   zemi a nepouští se do   fantasmagorií typu Válka   světů, je to vskutku brilantní   řemeslník. Možná je dobře, že   natáčí ty megafilmy, vydělává   na umění /To jsem prohlásil   před léty po promítnutí Barvy   nachu, na který získal peníze   třídílným propadákem o   nejznámějším bělošském   indiánovi/.
Leonardo   DiCaprio je dobrý herec a je   vidět, že má nadání i pro   komiku a jistou nadsázku své   postavy. To dokazuje i   tentokrát, jeho kreace mě   nadchly. Je fakt, že to má   zlehčený veskrze sympatickou   postavou – kdo by nefandil   někomu, co dokáže očesat   finančníky. Sekunduje mu Tom   Hanks, vyjímečně opustil masku   Foresta Gumpa a zkouší jakoby   akční roli.
Nezbývá   než se zmínit o filmu   samotném. Říkají podle   skutečného příběhu. Budiž. Mi   se líbily životní peripetie   tohoto podvodníka a recesisty,   konec byl kapánek přitažený za   vlasy, americké filmy jsou   prostě takové. S tím se nedá   nic dělat.
Hodnocení:   3*

Další film z prostředí balkánských spoluobčanů
Američtí Rychle a zběsile jsou   zpomalený film. Cikáni mají   divoký život, takže film v   tempu, jaký nemá jiné   srovnání. Ale na to jsme si už   u Kusturici za ta léta zvykli.   Podtrhuje to angažováním   „nejrychlejší dechovky na   světě“, tentokrát navíc   okořeněné směsí jakéhosi   balkánského hip hopu s   rockovými rytmy. On je to taky   báječný muzikant, jeho   nekuřácká kapela vystupovala i   u nás.
Ač obrázky,   velké celky i detaily, jsou   opět originální, nesmírně   barevné a pestré, děj plyne   zběsile a je dokonale   propracovaný s řadou pěkných   momentů i překvapivou pointou,   zdá se mi, že rakouští   zadavatelé a plátci filmu,   spíš uškodili /čirá spekulace   – kdoví, zda se dá tenhle   divoch natolik ovlivnit   finančníkama/. Ruku na srdce,   ty předešlé Emirovy cikánské   filmy stály o mnoho výš.
Hodnocení: 3*

***
Byl jsem zvědavý na tolik   opěvovaný trhák, kandidáta na   oskara, jméno tvůrce Fontány   hovořilo jasně. Chyba lávky!   Už ta tematika mě měla   varovat. (Nedalo mi to a   dokoukal jsem do konce.) Prý   napínavý thriller, vnitřní boj   bílé duše s tou temnou,   prvotřídní obsazení. Nebylo   tam z tohoto pohledu nic. Ba   co víc, výtvarná stránka   tentokrát nulová, jasné,   chápu, že na divadle neuděláte   zázraky, ale to bylo příliš.   Na estetice přeci balet stojí.   Nebo se pletu? A příběh?   Napětí? Tajemno? Měli by se   podívat na jeden díl   Království.

Podle pořadového čísla nevím,   která část seriálu je tato, o   které píšu. Je to jedno, celá   série je povedená /menší   výhrady bych měl pouze k   několika epizodám s   Kočanskou/, hledal jsem chybu,   nenašel. Postavy vykreslené do   nejmenších detailů, i něco   navíc /proměna kocoura v   inteligentního tvora je   učebnicová a navíc milá/, za   to by se nemusel stydět ani   klasik klasiků. Scenérie   kosmické lodi a různých   planetek okolo, kde se   odehrávají příběhy, to ve   formátu Tv inscenace nemá   obdoby v celém filmovém světě.   Slova jako nápaditost,   invence, fantastický humor,   nadhled, tentokrát padají na   úrodnou půdu. Tak nezbývá, než   spílat, že se tvůrci spokojili   s: co týden, to jeden díl.

Na tenhle film jsem se moc   těšil. Nebylo zvykem, aby se   filmovému dílu dostalo takové   reklamy, připravovali mě na   zážitek století. Jaké bylo   moje zděšení po shlédnutí   téměř dvou hodin škváru toho   nejhrubšího zrna, filmu bez   děje a atmosféry, humoru a   nadsázky. Myslel jsem, že   Troškovy filmy jsou kanál, ale   Chytilová ho i v tomto   předčila. Polívkovi hrubiánské   role sedí, i zde svého burana   vykreslil dokonale /nechválím,   aby nedošlo k omylu - u   tohohle filmu nechci chválit   nic, takže se ani nebudu   zabývat kontextem na ostatní   filmovou tvorbu/, divím se   Donutilovi, že do projektu   vlezl. Ani nepřekvapí obsazení   dalších rolí neznámými   neherci, nechci napsat   amatéry, abych neurazil tuhle   skupinu tradičních nadšenců.   Věta na konec: Do českého   filmu vstoupil bulvár.

Tma, a tak to i zůstane
Podle názvu by se dalo čekat,   že aspoň ke konci filmu se   někde rozsvítí. Nikoliv. Téměř   celý film se odehrává potmě a   ve vlhku, v uzavřených   prostorách s histerickými   američany a američankami,   pouze s jedním hrdinou.   Nejedná se vyjímečně o   záchranu světa, nýbrž o   záchranu holých životů, ale i   tak se tvůrci moc nenamáhali   dát do scénáře kapku   čehokoliv. Děj bídný,   očakávatelný každým okamžikem.   Film by se dal srovnat s   dalším podobným veledílem   Cliffhanger se Stallonem v   hlavní roli. Taky asi stál   mnoho dolarů, skutek utek.
Hodnocení: 2*

Pěkné
Film je pěkný. Mám rád tuhle   kouzelnickou tematiku se všemi   těmi hračičkami a udělátky. I   atmosféra Londýna v polovině   19. století se povedla, příběh   je chvílemi strhující, plný   překvapení. Včetně závěru (Tam   mi dost uniklo z čeho měl ten   truhlík radost, když mu   oběsili bratra - tomu říkám   vyčůranost!). Ale s   Ilusionistou bych ho   nesrovnával, to je jiná třída,   asi tak o dvě patra výš.

Výborný seriál z lékařského   prostředí, nenapodobitelný   Hugh Laurie, zajímavé případy   /co by na to řekli lékaři, je   jiná otázka - o to tu nejde/,   za repliky by se nemusel   stydět ani Woody Allen.   Postavičky doktůrků jsou velmi   různorodé, sympatické. Můj   povzdech aaach jooo, oproti   našim /nic si nenalhávejme, i   americkým/ skutečným felčarům,   je na místě.
Jen jedna   otázka na okraj: dá to nakonec   dohromady se svou bejvalkou   nebo s tou mladou doktorkou,   co po něm od začátku jede? Aby   nás nepřekvapil, jako už   tolikrát, a nevybral si   Formena...

Mám rád filmy Aki Kaurismäkiho   a tenhle jen porvrzuje moje   mínění. Zase, jako už   tolikrát, nám předkládá   postavičky ze samého okraje   společnosti, vypráví jejich   cestovatelský příběh za lepším   životem někam do velkého   světa, za iluzemi, které se   ještě násobí, když člověk   prohlédne a očenichá to   pozlátko ničeho. Jsou vytrženi   ze svých kořenů a zvyků   /hlavní hrdina se musí ven   doslova probít přes svoji   mamku, kterou nedobrovolně   uvězní doma ve špajzce/,   všední dny plynou jeden jako   druhý, téměř statickým tempem.   Ospalou náladu dokresluje   černobílá kamera.

Nádherná cikánská sága   balkánského mága Emira   Kusturici, s geniální hudbou   Gorana Bregoviče. Tragikomický   příběh sourozenců putujících   za snem (lepší život by jako   měl být v Itálii), opět   neuvěřitelné barevné scény   (svátek svatého Jiří...)   kombinované s šedí předměstí   Milána...

Další z nekonečné řady   zbytečných českých filmů o   ničem. Chabá zápletka /k mé   necti budiž připsáno, že jsem   nevydržel do konce - nedalo   se/, herci amatéři, ukřičení,   nepřesvědčiví. Na tohle by se   mělo přispívat z fondu   kinematografie?
Povedená hudba. Ale kvůli   ni se na film nedívejte.

Komentovat jsem se rozhodl   pouze proto, že mí předchůdci   posuzují film dost mírně. Je   to děs běs toho nejhrubšího   zrna, předělávka něčeho, co   funguje desetiletí. Jako   ostatně další přepisy   klasických filmových děl. Že   do filmu nacpali Pereze a   Cruz, to neznamená nic. Kult   hvězd zapracuje. To si nejspíš   mysleli tvůrci a taky se   šeredně spletli. Nic   nezapracovalo, ani romantický   děj, ani vnady mladých   krásných lidí, pohádkové   prostředí....

Pírko na začátku je pěkné,   grafici nasadili laťku vysoko.   Letí si tím světem jakoby nic,   čímž předznamenává životní   osudy hrdiny filmu. Hrdiny?   Hanks v roli slabomyslného   človíčka nuly s krabičkou   čokolády v ruce mi k srdci   nepřirostl. A není to samotným   Forestem, ale zpracováním   filmu, do kterého tvůrci   chtěli zařadit snad všechno,   co kolem viděli. Jako když   pejsek a kočička pekli dort.   Děj, akce, nesčetně   rozmanitých lidiček, které   potkává a míjí, opouští,   historické postavy a narážky   na události... To se nemohlo   podařit ani takovým   řemeslníkům, zvyklým cestovat   časem a prostorem.

Údajně sci.fi, ale spíš bych   řekl, že pěkná blbost o   obrovských příšerách, ať už   zmutovaných pozemských, či   odněkud z vesmíru, co si to   přišly rozdat na Zem mezi   lidi. Tenhle typ filmů koncem   60. let v Japonsku převládal a   měl kupodivu velký komerční   úspěch. Jako kdyby neměli   Kurosawu a novou vlnu?

Noční múra
Někdy se v noci probouzím s   děsivou představou, že už   neuvidím tohoto belgického   sympaťáka. A jednou skutečně   seriál skončí, tak jako skončí   vše. Vidím v dáli jen velkou   černou a prázdnou díru. Tak   moc mi přirostl detektiv od   Agathy Christie k srdci.
V adaptaci, ať už filmové   nebo televizní, je naprosto   všechno, co má správná   detektivka obsahovat: těžký   zločin, jeho vyšetřování,   potrestání zločince, emoce,   vášeň...Je fakt, že většinou   jde jen a pouze o peníze, o   velký balík peněz, což v klidu   přehlížím. Nemyslím si totiž,   že všechny zločiny jsou   páchány jen pro bohatství.
Další rozměr seriálu je   jeho vizuální zpracování. A   neříkám schválně jeho výprava.   Ta je samozřejmě fantastická,   tvůrci si jistě užívali při   výrobě díla. Výběr exteriérů   je pečlivý, až pedantský.   Navíc včechny ty hračičky a   udělátka té doby - rekvizity!   Krásná je i hudba, výběr herců   ve všech rolích, smysluplně   postavený příběh, do detailu   prokreslené postavy, jakoby   pozvolné tempo, což nás   vtahuje do atmosféry doby.
Pak se nedivte mé noční   můře!

Další průměrný film této   renomované režisérky. Téma   sice závažné, ale překotně   vyprávěné. Herci se v tom   panoptikum lidiček snažili,   ale nic naplat, jejich   vykreslené trápení a zvrácení   vyšlo prachbídně, tentokrát   nepomohl ani vyhlášený český   smysl dělat si legraci z věcí   naprosto vážných. Navíc mě   nezaujala hudba a kamera byla   přímo otřesná. To klipovité   přebíhání od ničeho k ničemu   mi nesedí. Není to druh filmu   pro tyhle divoké záběry.

Tak to bylo velmi zajímavé,   dosud nechápu o co tam šlo.   Příběh zajímavý, ne že by   originální, těch zabijáků se   hemží kolem plno. Postavičky   rozmanité, na malém prostoru   prokreslené s bravurou. Ale ta   kamera! A výprava! Ani tvůrci   seriálu a malém detektivovi od   Agáty Christie by se nemuseli   stydět. Krajina i městské   kulisy byly jednoduše skvělé.   Taky se mi líbily ty   vychytávky...např. ta s   kytarovým pouzdrem, kde se   vždy ukrývá zbraň, tak ta se   jim povedla na jedničku   podtrženou. Vytáhl strunu - a   byl to zase ten legendární   nástroj smrti.

Čínské veledílo.
Když se mi dostal do ruky   tenhle film, neměl jsem   potuchy, o co jde. Zase nějaký   tuctový brak o kung-fu a   podobných východních   bojůvkách. I když mnohokrát s   tímhle srovnávaný Tygr a drak   jsem viděl a líbil se mi, tak   uvidím, řekl jsem si. Jaké   bylo mé překvapení, záhy se   měnící v úžas, po prvních   záběrech, když za zvuků bubnů   přivádějí Hrdinu před císaře a   děj začne. I dobrou hudbu   poznám po několika taktech.
Děj. Mám rád pohádky a   tahle byla překrásná.   Scénáristé byli pečliví,   nenechali se zlákat ohranými   historkami, zapracovali na   jedničku podtrženou. Vlastně   až časem se ukázalo, že příběh   je pořád jeden a týž, vyprávěn   z různých úhlů pohledu. Dobrý   nápad.
Hudba. Tan Dun   je famózní následovník   japonského mága Kitara,   rozehrává i nám evropanům   srozumitelnou kaskádu   asijských rytmů i tklivých   melodií potřebných v klidových   sekvencích. Hudba mne   učarovala.
Malba.   Schválně neříkám kamera, tady   na první pohled zaujmou i méně   zdatného fajnšmekra   fantastické barvy. Jsou všude   kolem. Ať už ve scéně na   jezeře, v různých sálech a   komorách nebo v podzimním   listí, kde bojovaly ty   divoženky.
Herci. No je   to pohádka, žádné   psychologické drama z   prostředí newyorské   intelektuálské smetánky. Hrají   pohádku a podle toho k tomu   přistupují. Mi se líbili   všichni, ať už to byl věhlasný   Let Li, Tony Leung, Maggie   Cheung nebo pro mne neznámý   Dao Ming v roli krále.
Zhang Yimou. Čína mu dala   peněz kolik unese, natočil   veledílo. Nešetřil na ničem.   Bojové scény dokonalé (myslím,   že Páni prstenové v koutku   tiše bledli), bylo jich tak   akorát, kupodivu, a to si na   číňanech cením, jen dvě kapky   krve. Není třeba řežba za   každou cenu. Pro scény s   pomocí počítačové grafiky   najmul osvědčené borce a   vyplatilo se. Znovu připomínám   mnohokrát zmiňovanou sekvenci   padajících kapek na startu   jedné tanečně bojové scény. A   do toho ta úžasná hudba a máme   obrázek dokonalého filmu, jak   by si ho asi představovali   jeho francouzští vynálezci.
Hodnocení: 5*

Doteď nevěřím, že tohle   natočil Ang Lee, renomovaný   čínský umělec působící v USA.   Slátanina silného kalibru   holywoodského typu, komiks,   oni si myslí, že nás oklamou   těmi efekty a tzv. hereckými   hvězdami. Ale to se pletou.   Takovej King Kong v zeleném,   špatně provedený, jen citově   vydírají diváka rádoby   dojemnými scénami s hordami   pološílených vojáků honící   tohle pofidérní monstrum a   naopak láskyplnými uslzenými   očmi hlavní hrdinky.
Tento příspěvek je opět   varování.

Mám rád kouzelníky a na tento   film o záhadném Eisenhaimovi   alias Abramowiczovi, narozeném   kdesi poblíž Prahy, jsem se   docela těšil. Nezklamal. Od   začátku zaujme barva záběrů,   evidentně retušovaných do   podoby Vídně devatenáctého   století. No a když chcete   obraz zašlé slávy rakouského   mocnářství, točíte v Praze,   Českém Krumlově a přilehlých   zámcích. Atmosféra filmu a   samotný děj mě překvapil,   nečekal jsem totiž love story.  
Scénář bych tu zmínil   obzvlášť, neboť autor mistrně   skloubil příběh o lásce, co   překoná kasty /hrdina se už   jako mladý začínající   kouzelník zamiluje do krásné   dívky – k jeho smůle   vévodkyně/ s příběhem   blížícího se konce   rakousko-uherské monarchie,   prolezlé korupcí, tajnou   policií a arogancí moci.   Nadchnou kouzelnické a magické   výstupy, davové scény, tak   jiné ve srovnání s podobnými   historickými díly, tudíž divák   přivře oči nad několika   kotrmelci v dějové linii i v   samotných dialozích /“Víme o   něm vše, vyslechli jsme   každého, kdo s ním přišel do   styku“. – „Těch patnáct let,   co byl na středním východě a v   orientu, netušíme…“/.
Vlastně je to film se   čtyřmi herci. Iluzionista,   jeho milá, padoušký následník   trůnu a vypravěč, nerozhodný   náčelník policie, ouřada a   nadšený amatérský kouzelník,   rozehrají partii hodnou   antického dramatu. Ostatní zde   tvoří tu pověstnou kulisu   velkého divadla. I hudba   Philipa Glasse dokresluje   příběh zpočátku téměř   pohádkový, který doputuje   málem k hororu.
Vřele   doporučuji.

Velmi zveličený oskarový   kousek kanadských tvůrců. Byl   jsem natěšený, ale nevím,   nevím, mám výtky téměř ke   všemu. Scénář tuctový, až   nezáživný (pochybuji, že se   někdo může vcítit do role   umírajícího padesátníka),   dialogy samé umělé rádoby   intelektuálské plkání partičky   profesůrků a jejich milenek   (kdyby aspoň nějakou myšlenku   dotáhli do konce!). K tomu   ovšem pěkně zapadaly drogy, to   asi asociace na vzpomínky z   jejich mládí, doby LSD,   rokenrolu a hipies... Na   americkém kontinentu to   dopracovali s propagací   návykových látek opravdu   daleko, povalovaly všude kolem   jako docela obyčejná dekorace.   A ze všeho nejstrašnější byly   herecké výkony téměř všech   přestavitelů. U filmu takového   kalibru bych očekával   prvotřídní kreace a - nic.   Trochu tohle dílko zachránila   hudba klasiků filmové tvorby   Arvo Pärta a Filipa Glasse,   samozřejmě i ostatních.