Starý dům uprostřed Madridu

Velice silný a emotivní   příběh tří sester,   kterým umřela nejprve matka   a poté i otec. Vychovávat je   tedy musí teta. Příběh o   tom, že dětství nemají   všechny děti šťastné.   Skvěle jsem se při tomto   filmu naučila španělsky.   Písnička "por que te   vas" (proč jsi odešel?)   mě trhala u srdce.

Výborně!
Snad to bylo tou večerní   melancholickou náladou, že   mi tento, ostatně velice   povedený, snímek tolik   učaroval. Trumfem filmu se   stalo bezesporu to malé,   bledé, okaté dítě se   stále strnulým pohledem a   posmutnělou tváří.   Vynikající je také   Geraldina Chaplinová, s   jejímž monologem o tom, že   své dětství nepovažuje za   nejšťastnější období   života, nýbrž za smutný,   trýznivý, dlouhý čas, za   dobu, již poznamenaly obavy z   neznámého a strach ze smrti,   jsem se plně ztotožnil.

Obraz jednoho dětství,   který má daleko k vlídné   nostalgii Obecné školy nebo   Amarcordu. Je smutný, trpký   a bolestný, zároveň ale   natočený s něhou a   porozuměním. Saura jeko   vždy nejde na věc   přímočaře, používá   střídání i prolínání   časových rovin, stírá   hranice mezi realitou a snem.   Skvěle se mu daří   vystihnout momenty ztráty   nevinnosti a strachu z toho,   co bude. Perlou snímku je   píseň Por que te vas,   zdánlivá odrhovačka, která   v sobě skrývá křehkost a   melancholii dokonale   souznící s náladou filmu.   Už chápu proč po ní před   lety sáhly Zuby nehty.
Přiznám se, že   symbolika konce   frankistického režimu mi   totálně unikla a ozřejmilo   mi jí až nahlédnutí do   "1001 filmů..." Ale   kupodivu nemám pocit, že   jsem o něco přišel. Asi to   bude tím, že Starý dům   uprostřed Madridu má i   obecnější rozměr.