Starý dům uprostřed Madridu

Výborně!
Snad to bylo tou večerní melancholickou   náladou, že mi tento, ostatně velice povedený,   snímek tolik učaroval. Trumfem filmu se stalo   bezesporu to malé, bledé, okaté dítě se   stále strnulým pohledem a posmutnělou tváří.   Vynikající je také Geraldina Chaplinová, s   jejímž monologem o tom, že své dětství   nepovažuje za nejšťastnější období života,   nýbrž za smutný, trýznivý, dlouhý čas, za   dobu, již poznamenaly obavy z neznámého a   strach ze smrti, jsem se plně ztotožnil.

Obraz jednoho dětství, který má daleko k   vlídné nostalgii Obecné školy nebo Amarcordu.   Je smutný, trpký a bolestný, zároveň ale   natočený s něhou a porozuměním. Saura jeko   vždy nejde na věc přímočaře, používá   střídání i prolínání časových rovin,   stírá hranice mezi realitou a snem. Skvěle se   mu daří vystihnout momenty ztráty nevinnosti a   strachu z toho, co bude. Perlou snímku je píseň   Por que te vas, zdánlivá odrhovačka, která v   sobě skrývá křehkost a melancholii dokonale   souznící s náladou filmu. Už chápu proč po   ní před lety sáhly Zuby nehty.
Přiznám se,   že symbolika konce frankistického režimu mi   totálně unikla a ozřejmilo mi jí až   nahlédnutí do "1001 filmů..." Ale   kupodivu nemám pocit, že jsem o něco přišel.   Asi to bude tím, že Starý dům uprostřed   Madridu má i obecnější rozměr.

Velice silný a emotivní příběh tří sester,   kterým umřela nejprve matka a poté i otec.   Vychovávat je tedy musí teta. Příběh o tom,   že dětství nemají všechny děti šťastné.   Skvěle jsem se při tomto filmu naučila   španělsky. Písnička "por que te vas"   (proč jsi odešel?) mě trhala u srdce.